Režie:
Michael Lindsay-HoggScénář:
Ronan O'LearyKamera:
Paul LauferHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Corban Walker, Gabriel Byrne, Anne Parillaud, Georgina Cates, Matt Dillon, Owen Roe, Niall Toibin, John S. Davies, Barbara Alyn Woods, Tristan Gribbin (více)Obsahy(1)
Frankie, muž postižený trpasličím vzrůstem, píše příběh svého života. Ten začal na vojenské transportní lodi, kterou se jeho matka, mladá dívka, na konci druhé světové války pokusila na černo dostat do Ameriky. Chytili ji a vrátili zpět do jejího rodného Irska. Tam se sama starala o svého postiženého syna, později se na čas jeho náhradním otcem stal její přítel. Ten často s malým Frankiem sedával na střeše a pozorovali spolu hvězdy. Za čas se on a jeho matka s jiným mužem do vysněné Ameriky dostanou, ale necítí se tam dobře a brzy se vracejí zpět do Irska. Tam se po letech už dospělý Frankie pokouší překonat svůj trpký osud člověka lišícího se od ostatních, že nenachází ani přátelství ani lásku. A píše svoji knihu. (prkalil)
(více)Recenze (16)
Opravdu silný zážitek. Přes nejrůznější bizarnosti, které život může přinést ,autoři vyprávějí příběh, který je naprosto přirozeným snímkem života. Ani na vteřinu mě nenechali zapochybovat, že to tak muselo skutečně být. Romantika, tragédie, napětí, fantazie a věrohodnost, všechno je zde na jedno nadechnutí. ()
Film pro vánoční/sváteční promítání. Ke komentování v něm sice moc není, ale připomněl mi (a jsem mu za to vděčný) povídku Alberta Moravii "Bassetto" (česky: trpaslík, mrňous, ale také podlost a nízkost). Myslím, že na pěti stránkách, dovede Moravia vyjádřit mnohem víc, než Ronan O'Leary za půldruha hodiny - a hlavně: nestaví z prefabrikátů. - A přitom trpaslíkovi se líbily velké ženy s malou hlavou a mně malé s velkou hlavou. ()
Jeden z těch osamocených, málo známých snímků, který je přitom velmi dojemný a citlivý, kde jste chvíli s Frankiem ve hvězdách, abyste se s ním vzápětí ocitli na tvrdé zemi, ve skutečném reálu. Přestože šlo o smutný úděl, kterým si Frankie procházel, neměla jsem vůbec pocit nějakého výrazného tlaku na moje city a to byla jedna z věcí, kterou obzvlášť na tomhle snímku oceňuji. A i když bych na konci nějaké to "ale" našla, tak tady to nebudu brát vůbec na zřetel, protože jsem se přistihla, že mně to moc příjemně zahřálo u srdce. Frankie hvězdář je opravdu srdeční záležitost a Elmer Bernstein si zaslouží za hudbu můj velký dík, je totiž skvostná. ()
Velmi příjemným, i když rozhodně ne jen krásný film, protože tady jde o život a o emoce, které jsou s ním spojené, takže i smutek ze ztráty, z toho, že se na vás lidé dívají jinak, než byste si přáli. A je to jednoduché ve chvíli, kdy jste jiný. Neznamená to ale, že byste žili méněcenný život. Ten film podává téma jinakosti krásně lidsky. ()
"Mít tak vyšívaný nebeský šat,protkaný paprsky zlatými a stříbrnými, šat modrý a šerý a temný,z noci světla a šerosvitu utkaný. Rozprostřel bych ti jej pod nohama. Ale protože jsem chudý a mám jen své sny, rozprostřel jsem ti pod nohama snění. Našlapuj opatrně,kráčíš po mých snech." ...I hvězdy mají své příběhy a Frankie hvězdář o nich vypráví ve svých vzpomínkách. ...."Jen ty budeš mít hvězdy,které se smějí." ()
Galerie (16)
Photo © Fine Line Features
Reklama