Haneul jeongwon

Možná jsem jen obyčejný zvrhlý Evropan, ale korejské námluvy na mě nepůsobí zrovna dvakrát romantickým dojmem. No, možná působí, ale jen v reálu. Ne na filmovém plátně. Na filmovém plátně chci mládence, který přes noc vysází po celém parku tisíce orchidejí (viz. Big Fish) a zpříjemní tím své vyvolené probouzecí rituál. Prostě něco, co já sám nezažil a ani nezažiju. K běžným romantickým obrazům mám osobnější (a tudíž i mnohem silnější) vzpomínky. Navíc, a vzhledem k námětu i logicky, chybí filmu humor, na kterém staví ostatní, čistě romantické, korejské snímky. Právě korejský humor z běžných situací dělá situace naprosto bláznivě roztokrásné. Toliko k romantické linii. Teď k té druhé, která filmu vysloužila alespoň ty tři hvězdičky. Na to, jak velkou tagedii film popisuje, mě nechal příliš chladným. Snímek nedává divákovi šanci si k postavám vytvořit hlubší vztah a tragická informace tak nemůže zasáhnout diváka tak tvrdě, jak by měla. Stejně tak i samotný vztah se začne vyvíjet až v době, kdy jsou karty na stole. Všechno jde prostě podle plánu a bez překvapení. Film postrádá jakékoli vrcholné a zapamatovatelné momenty. Nejzajímavější dějovou linií tak zůstává vývoj vztahu mladého doktora k "pacientům" a obráceně, potažmo pohled všech zúčastněných na život a smrt vůbec. [září 2006] (05.09.2006)

Garden of Heaven. Pohadka mladicke Young-ju, ktera umira na rakovinu. Se svou smrti je smirena, ale kdo by chtel umirat uplne sam? V zoufale snaze najit si praci se dostane jako spolecnice do draheho podniku, kde poznava nekoho, kdo by ji mohl delat poslednich par dni spolecnost. Ale laska je nekdy kruta a ocekavani dne, kdy navzdy zmizi milovany clovek jeste bolestivejsi. Film, ktery nema kostrbaty dej, plyne pomalu a s jasnym koncem, ale ma neco jineho.. syrovou realitu, ktera se muze misty zdat podivna a neosobni a tlumi emotivni zazitek, pokud si ji clovek nepusti k telu a nevstreba ji s pochopenim a vzitim se do situace, kterou se film celou hodinu a pul bez okolku zabyva - coz se mne nepovedlo, aneb dalsi umirajici traga. (21.01.2005)

Jasně, ona je to jen vlastně klasická romance, která se z vás snaží vypudit slzy s tím, že už tak nějak od začátku víte, že tady bude něco špatně, že to prostě bude slzopudné. Hrdinka i hrdina mají tragické dětství a čeká je tragická budoucnost. Ale snad díky tomu korejskému prostředí, díky hercům, se to dá snést a není to křečovité. (21.07.2017)

Napsat o jihokorejské romanci, že je slátanina, není u mě běžné. Ale přesně ten pocit mám. Umělost. Přílišné tlačení na pilu. Zkratkovitost. Nekomfortně jsem se začal cítit při prvních scénách v sanatoriu. Nezlobte se na mě, nikdy jsem nebyl v zařízení pro smrtelně nemocné a doufám, že nebudu, ale chování těchto lidí mě připadlo být nerealistické. Stejně tak, když hlavní hrdinka pomalu v každé druhé větě připomíná, že umírá. Samozřejmě, že se tím zabývá, ale netvrďte mi, že to chce milovanému stále strkat pod nos nebo že na to občas nechce sama zapomenout. Howg. Ješté že v tom hrála sympatická Eun-ju Lee. (01.01.2012)

Melodráma odohrávajúca sa v hospici, kde sledujeme posledné chvíle niekoľkých smrteľne chorých ľud´í. V centre príbehu sú ale hlavný primár hospicu a jedna pacientka, ktorý sa do seba zamilujú. Plusom filmu je, že sa na Kórejské pomery prekvapivo nesnaží nejak brutálne citovo vydierať. Práve naopak. Po emocionálnej stránke sa mi zdal až príliš vlažný a to vrátane tej romantickej línie. Film pomaly plynie, sem tam zomrie niektorý pacient a tak stále dookola až si smrť príde aj po hlavnú hrdinku a je koniec. Zvláštny je aj primár, ktorý je strašne uzavretý do seba a nikoho si nepripúšťa k telu. Aspoň tá hlavná línia mohla byť intenzívnejšia. Škoda, že sa film viac nevenoval aj ostatným pacientom a ich príbehom. Za jedno pozretie film stojí hlavne kvôli Eun-joo Lee, ktorá úlohu umierajúcej zahrala perfektne. Naviac je smutné, že už ani herečka nie je medzi živými. Škoda jej. 6/10. (24.08.2019)