Nabít a zabít

Již v tomto snímku je znát osobitý režisérský rukopis Paula McGuigana, člověka, který mistrovsky natočil téměř všechny epizody geniální minisérie BBC, Sherlock. Když si jednotlivé díly vybavím, tak kamera, některé scény, celková stavba příběhu, postupně odkrývající všechny skutečnosti, propojení a tajemství jednotlivých postav je velmi podobná "Sherlockovskému" stylu. Kromě hlavních borců, jako je Bruce Willis, Morgan Freeman a Ben Kingsley musím vyzdvihnout také Stanley Tucciho. Závěrečná pointa mě však nijak nepřekvapila, stejně jako její postupné odkrývání. Což rozhodně neznamená, že by mě zklamala. Jen se jednoduše u mě nedostavil ten "shocking effect.":) (17.03.2013)

Film by rád byl dalším "Big Hitem" či "Podfu(c)kem", tedy promenádou roztodivných výstředních figurek trousících trefné bonmoty na každém kroku napříč promyšleným scénářem směřujícím k nečekanému zvratu. Jenže k tomu mu chybí energie a osobité stylové uchopení. Ospalé a překvapivě mátožné vyprávění ze snímku dělá v prvé řadě promarněnou příležitost pro plejádu skvělých herců – paradoxně vychází ze všech nejlépe Lucy Liu i se čtyřicítkou na krku skvěle zahrála rozvernou energickou dívku. (19.07.2010)

Nechci, aby moji pozornost upoutávaly super dlaždičky v Hartnettově kuchyni, Kingsleyho čajový servis, kabát Lucy Liu .... Tolikrát omletá zápletka, tolikrát přiložená zbraň k hlavě, pořád stejné kecy pronášené se stejným "jsem nad věcí" ksichtem mi ale nedávají jinou možnost. Abych nezapomněla - ty skleněný šachy byly taky dobrý. (09.11.2006)

To závěrečné odhalování zcela "nepředvídatelných" věcí už je taaaak obehrané. Celou dobu se všichni nudí a pak mají orgasmicky vydechnout Woooow a říkat si jak to vlastně skvěle vymysleli...? Bohužel to fakt nefunguje. A Josh Hartnett je tak špatný herec, že každý film s ním je předem odsouzen k nepovedenosti. Je to herecké dřevo století. Čas udělat si pořádný ohníček... (22.01.2009)

Snaha o zlepenie Tarantinovských a Ritchieovských postupov s Fincherovskými zábavkami s kamerou mohla dopadnúť katastrofálne, Lucky number Slevin ju však dokázal premeniť do pohodovky, ktorá celkom drží pokope. Divák znalý diel onoho svätého tria si však bude odškrtávať jednotlivosti a detaily, ktoré by sa chceli podobať svojim vzorom, napriek tomu že im nesiahajú ani po kolená. Pokiaľ však dokážete odignorovať tento fakt, ako i prílišnú prekombinovanosť, veľmi skoro odhaliteľnú pointu „kto je s kým“ a polopatistické 15 minútové dovysvetľovačky, užijete si jednu z tých lepších vecí, čo sa v žánri (?) „tarantinoviek“ natočili za posledných pár rokov. 8/10 (29.01.2007)