Tam, kde jsem nikdy nebyl

Takže zkusím vyjmenovat žánry, které by se daly přičíst tomuto filmu: psychologicko dramatická životopisná retrospektivní fantazy pohádková detektivka s romantickou náladou. A výsledek přitom vůbec není blbý, ba naopak nečekaně příjemný. Nejvíce oceňuji propletení dvou příběhů a také barvy a paprskové světlo. Tento film je asi svým charakterem (mají-li filmy charakter) nejblíže k Faunovu labyrintu, ale pokud mám vybrat mezi nimi, rozhodně dávám přednost tomuto snímku - Tam, kde jsem nikdy nebyla. (15.07.2011)

Tak tenhle film je tak trochu bláznivý, nejen role herců(hlavně Ian MacKellena), které myslím zvládli na výbornou, ale pocity z něj mám trochu smíšené. Možná je to tím, že stále na něco čekáte a čekáte a ono to přijde až v poslední čtvrt hodině. Ale určitě film nenudí, občas vás okouzlí krásná příroda a hudba též stojí za poslechnutí. Jen těsně to není na 4*. 70% (21.05.2007)

Svět fantazie, který patří jen zoufalcům, snílkům a šílencům. Lidem, kterým skutečnost utíká mezi prsty, ocitli se na dně a nemají nic, čeho by se mohli chytit. Jediné, co jim zbývá, jsou představy a sny. Díky nim vám snad může být i teplo, když jste promrzlí na kost, a můžete hodovat na královské hostině, když už jste několik dní nevzali sousto do úst. Můžete být zavření v blázinci, a přece být králem celého pohádkového světa. Možná jste zůstali úplně sami, ale můžete mít nespočetné množství imaginárních přátel. Naproti tomu, pokud k oněm zoufalcům nepatříte, můžete stát nohama pevně na zemi a jen tak něco vás nerozháže. A váš život rozhodně není nudný, protože se chodíte bavit. A nejlépe se pobavíte většinou právě díky těm zoufalcům, co mají představivost, a dokážou vymyslet, napsat, zfilmovat či jinak ztvárnit nějaký příběh a pocity, a poskytnout tak vašemu veskrze realistickému nazírání na svět trochu toho smyslu. (16.01.2016)

Nebýt té kostrbatosti ve vyprávění, šel bych s hodnocením na plný počet. I tak je to film pozoruhodný. Film o lidské fantazii, která je neomezená, ale hlavně o touze po svobodě (pro nás, "postkomunisty" zvláště důležité). Lehce schizofrenní muž je vláčen po ústavech, aniž by někomu ubližoval. Má totiž velkou fantazii a žije v pohádce. Tím se liší a proto je ho třeba zavřít. Naštěstí potkává jiný, podobně "chorobný" mozek a ten celé jeho vyprávění zachytí v knize. Pohádce pro svého syna. Ten se pak v tomto filmu snaží rozuzlit tajemství této knihy. Tento film mě pobavil, proto 4*. (26.11.2011)

Pod vedením neznámeho režiséra Joshuau Michaela Sterna, ale zato s naozaj hivezdnym obsadeným vzniká film o návrate do bájnej krajiny s priblblým a obohratým názvom Neverwas, vymyslenej spisovateľom, ktorého syn ani otcovu knihu nikdy nečítal. Celý film je však strašne o ničom, neoriginálny prístup režiséra presne sa držiaci šablóny formuje príbeh úplne bez šťavy a potrebného kúzlo, ktoré by si zaslúžil a nič veľké sa nepokúšajú ani herci. Možno najviac zaujme Gandalf, ktorý tu chovanec psychiatrického ústavu pôsobí, zo svojou tvárou asi najpresvedčivejšie - dokonalý blázon. Film má neozaj veľmi zaujímavú (a svojim spôsobom aj divnú) farebnosť, vznikajúcú nasvieteným a až hlavne presvietením interiérov, čomu som až tak veľmi nechápal, pretože vizuálnu stránku to nijak výraznejšie nezlepšuje. Za najlepšie odvedenú sa dá označiť príjemná klavírna hudba Philipa Glassa, dávajúcu snímke pohodovú atmosféru, zvýrazňujúcu tiež to, že v celom filmo akoby o nič nešlo. Na 2* určite nie je, skôr tak 2,5*, ale mal som veľký problém film dopozerať nakoľko 100 minút vyznievalo skôr ako 200. Dobre vystihol Nick Tow. (26.02.2008)