Já a Ty a všichni ostatní

Na filmové mapě světa bych to zakreslil někam mezi Amelii z Montmartru a Americkou krásu. --- Nejsem si jistý, proč se mi to nelíbilo víc. Možná mám věci raději víc polopatě. Zdá se mi, že se některé postavy nemusely mihnout a jiné mohly být důkladněji prokreslené. Takhle to tak trochu nezúčastněně těká po zajímavých lidech. (31.08.2010)

Chci lásku, chci štěstí, chci, aby si mě někdo všiml, někdo mě vzal na vědomí. Miranda July schovala ideu do pestré směsice "úchylek" vskutku rafinovaně. Chvilku se zdá, že hrají prim, ale je to přibývající čas, který nechá vybublat na povrch křehkou podstatu věcí a z úchylek jsou volání o pomoc. Vedle Štěstí Todda Solondze další nezávislý drahokamínek .... o lidech. (22.06.2007)

Tohle byl vskutku zvláštní film. Ze začátku jsem tomu moc nevěřil, ale jak film plynul, tak jsem pochopil, že ti "úchyláci" vlastně žádní úchyláci nejsou a že chtějí jen trochu pozornosti. Za vrchol filmu považuju scénu na lavičce (ke konci v parku) kdy jsem tak nějak pochopil, co je tímto myšleno. Nicméně tento film strašně rychle "vyprchá" (schválně jsem nehodnotil ihned po zhlédnutí, abych věděl, jestli budu ze snímku stejný pocit i ráno, kdy se probudím). A bohužel, neměl jsem ho. Možná na tom měl svůj podíl i český dabing (vysvětlí mi někdo, proč sakra ČT 2 začíná dabovat i tyto snímky?!) ale nemůžu dát plný počet. Nicméně film si zřejmě za nějakou dobu seženu v originále a uvidíme… (30.08.2010)

„Do prdele! Do prdele s tebou! Do prdele se mnou! Do prdele se starými lidmi! Do prdele s dětmi! Do prdele s mírem!“ Další příjemné setkání s neobyčejnými osudy obyčejných lidí. Promakané dialogy (procházka ulicí aplikovaná na vztah), dojemné scény (ryba na autě), humorné scény (malý kluk a jeho erotický chat, sousedova komunikace s dvojicí mladých holek či jejich zkouška, která z nich umí lépe kouřit). Podobné filmy mám hodně rád, cítím se jako by se to dělo kolem mě, jako bych to pozoroval přímo a v reálném čase. Ukazují, že není důležitý cíl života, nějaký konec cesty, kterého je třeba za každou cenu dosáhnout, ale že radost ze života, štěstí a chuť do něj, spočívá právě v té cestě, v milionech náhodných a nezapomenutelných okamžicích, tvořících jednotlivé kousky dlažby té cesty. (30.06.2009)

Americký nezávislý film sa v mojich očiach dostal konečne znova do tých správnych koľají. Po filmoch 'Thirteen', 'Ken Park' a 'The Squid and the Whale', ktorý každý predstavovali iný pohľad v ľudských vzľahoch a iný (ne)kritický pohľad na spoločnosť, je tento akýmsi mixom každého z nich okorenený o ľahký a treba podotknúť aj inteligentný humor. Film plynie krásnym monotonizmom s občasnými extrovertnými návalmi a s množstvom miniaturisticky trefnej originality. Záver tomuto podobný je naozaj umením zakončiť tak, aby v divákovi zanechal ten správny dojem a to sa Mirande July podarilo. 80%. (25.04.2008)