Velký Gatsby

Pokud by to nebylo zdlouhavé a v některých pasážích opravdu nudné, tak bych klidně přihodila o hvězdičku navíc. Na chvilku mě pohltila dobová atmosféra, od které jsem se bohužel rychle odpoutala a příběh kolem mě prošuměl do ztracena. Prostě jsem se příběhu nedostala na kloub. To se holt někdy stane. Nic na tom nezachránili ani fešák Robert Redford a Mia Farrow. (15.09.2010)

Jeden z velkých románů literatury U.S.A. Za posledních dvacet let nevyšel v češtině, asi zde není tak velký, jako řada jiných titulů, co jsou jen - smetím - na pultech knihkupectví. Román je to značně autobiografický, neb autor správně odhadl, že vše co napíše, co nejpřesněji ze svého života, a podá zajímavou formou, tak bude interesantní pro bystrého čtenáře. Film je jen - doplněk k románu. Jen filmaři konkretizovali obsah autorovi práce. A to ještě s ohranými herci, ale je více vydařený než jiné filmové katastrofy klasických literárních děl ...***(15. 10.2010) (16.10.2010)

Něco na tomhle filmu mi smrdí. Něco. Silně přestřelená stopáž. Večírkové i romantické scény nemohly být nudnější. Nepřidal tomu ani nesympatický "ňoumovitý" představitel Nicka, upocené tváře herců a už dvakrát ne tragický dabing. BTW, Redfordův Gatsby a Daisy v podání Mii Farrow by určitě měli to nejmodrookatější dítě.:) (05.09.2011)

Zajímavé vidět Roberta Redforda, než získal současný styl. Bylo zajímavé sledovat standardy chování dvacátých let dvacátého století (kdy bylo hysterické chování žen normálnější) dnešníma očima. Nejsrozumitelnější mě finálně připadl manžel Daisy, protože přestože byl celkem sviňák, byl celkem normální a pochopitelný sviňák. Knihu neznám. (22.07.2017)

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)