Psí poslání

Mám-li si vybrat mezi kočkou a psem, vždycky volím psa. Je sice trochu hloupý, že v Psím poslání psi představující hlavnéího hrdinu hrajou lépe než lidi, taky mezi nimi není známější jméno vyjma Dennise Quaida - který má roky největší slávy dávno za sebou -, ke škodě je až moc dlouhá stopáž, ale jinak nemám námitek. Režisér udržel humorné vložky na uzdě stejně jako dojímavé scény. Ne tedy, že by se divák nedojímal, to ani náhodou, ale Psí poslání nesklouzává k patosu, na tento typ filmu si počíná poměrně střízlivě. Hrozně mě bavily hrátky s časem, zobrazení 60. i 80. let, jak nenásilně, bez nějakého tlačení, jen v náznacích příběh časově posouvají dál. Jo, Psí poslání je jen hezkou pohádkou, vale pohádkou veskrze pěknou, naplněnou optimismem, vkusně, citlivě a opatrně natočenou pro celou rodinu. Byla by hloupost po takovém filmu chtít víc. Já se bavil i dojímal a v závěru si utíral slzy. (02.03.2018)

Psí reinkarnace ? Budiž ! Ale psí reinkarnace, po níž si psí duše pamatuje své předchozí osudy, to je na mě přece jenom trochu moc ... dokonce i o vánocích ... zrovna tak jako vpravdě neuvěřitelný mentální i fyzický výkon neohrožené policejní superfeny, do níž se náš čtyřnohý hrdina převtělí v jednom z svých pozemských životů. Lasse Hallström natočil pár empatických a dojemných filmů, které jsou mi blízké, žel Bohu tentokrát je výsledným produktem jeho snažení jen podbízivý laciný kýč, který se pokouší hrát na city a přitom neuměle předstírá, že rozumí psímu naturelu. Hlavní předností snímku jsou tak jen sympatičtí chlupáči, kteří se svých nelehkých úloh zhostili s profesionalitou pravých hereckých hvězd. (07.01.2021)

Všední až méně vkusné výjevy o tom jak jsou pejsci rozkošní, jak se mají s lidmi rádi, apod. Sama jsem jednoho psa měla a měla jsem ho moc ráda. Nicméně tento film hraje prvoplánově na city, je to spíše pro děti a neplnoleté. Mně osobně toho tato rodinná komedie mnoho nepřinesla. Až na to "překvapivé zjištění", že štěňátka jsou roztomilá a podobné světové objevy. Filmy by měly vzbuzovat emoce, nebýt chladné, ale ani nemají diváka lacině citově vydírat. Neříkám, že se nad tím filmem nedá místy laskavě usmát nebo uronit slzu. Lze to brát jako oddechovku, když není po ruce nic lepšího, nicméně těch současných 81% co film má, mě poněkud zaráží. Příběhy jsou skutečně slabé, rozmýšlela jsem se zda nedat ještě nižší hodnocení. (05.07.2017)

Jak jsem pochopil z internetů, tvůrci si vysloužili klatbu od všech lunetiků, co mají zvěř raději, než vlastní druh. No tak tu kritizovanou krutost na zablešencích, tu jsem musel vidět, zajisté rozumíte, že? A je tam! Vždycky vezmou nevinné štěňátko, kterému během pár minut urychlí vývoj a pak jej bezskrupulozmě utratí. Ba co více, vkládají jim do mordy lidská slova a do mozkovny člověčí pohnutky - to je masakr, děs, rozčvaňhaná střeva, prokopnuté hrudní koše, kulky ve štípačkách! Hm. Když tedy pominu zklamání z faktu, že jde o film tak rodinný, až unylý, tak děti to ba a pesové jsou při svém poslání ňuňu k zesrání. (29.10.2017)

Film, který ti zcela záměrně a několikrát chce zlomit srdce pohledem do smutných korálkových očiček a s každým nádechem vlhkého čumáčku. Příběh o putující psí duši nabízí několik příběhů lidí, se kterými se postupně setkává, ale nakonec zůstane u příběhu prvního, který měl největší potenciál. Je to sladkobolný kýč, u kterého si milovníci psů od srdce zapláčou. OK, nazvala bych to ušlechtilý kýč a takové jsou občas potřeba, ale… SHRNUTÍ: … ups, já radši kočky! (27.03.2023)