Psí poslání

Som psickar a na film som sa dost tesil, ale nejak ma to vôbec nebavilo. Nie je to ani dostatocne dojimave a ani zabavne. Nemam rad tento epizodny styl filmov v ktorom sa rychlo strieda viacero pribehov, takze si ma ziadny z nich nestihne ziskat. Vsetci tí psi sice boli roztomili, ale vôbec ma nezaujali ludske postavy a tym padom sa u mna nedostavili ani ziadne emocie, ked sa na konci kruh uzavrel a pes sa stretol so svojim pôvodnym panom. Jedine, co sa mi pacilo, boli epizodky medzi psom a kocurom. Tie boli fakt vtipne. Zvysok je sterilny priemer. 4/10. (13.05.2017)

Všední až méně vkusné výjevy o tom jak jsou pejsci rozkošní, jak se mají s lidmi rádi, apod. Sama jsem jednoho psa měla a měla jsem ho moc ráda. Nicméně tento film hraje prvoplánově na city, je to spíše pro děti a neplnoleté. Mně osobně toho tato rodinná komedie mnoho nepřinesla. Až na to "překvapivé zjištění", že štěňátka jsou roztomilá a podobné světové objevy. Filmy by měly vzbuzovat emoce, nebýt chladné, ale ani nemají diváka lacině citově vydírat. Neříkám, že se nad tím filmem nedá místy laskavě usmát nebo uronit slzu. Lze to brát jako oddechovku, když není po ruce nic lepšího, nicméně těch současných 81% co film má, mě poněkud zaráží. Příběhy jsou skutečně slabé, rozmýšlela jsem se zda nedat ještě nižší hodnocení. (05.07.2017)

Lasse Hallström je na emoce bourák. Dokáže je vyždímat i z příběhu, který námětem jde proti smýšlení celého křesťanského světa. Psí duši tu nepošle do psího nebe, ale pořád jí vrací zpátky na zem, aby se tu vtělila do těla dalšího psa a dle filmového poslání hledala svého osudového páníčka. Kdyby si to alespoň nepamatoval, ale on si pamatuje každý předešlý život. No, co Vám budu povídat, po příběhové stránce je tenhle kousek hodně slušnej galamatyáš, ale na druhou stranu, jak jsem řekl, režisér ovládne situaci a dá najevo, že u filmů se psy dokáže rozbrečet i tučňáky, takže mu to nakonec stejně sežerete, protože takovou emotivní vypalovačku se zvířaty Vám v dnešní době málo kdo nabídne. (18.12.2017)

Nebýt místní sorty učebnicových pokrytců, tak bych se o existenci tohoto filmu nikdy nedozvěděl. Takže ano, rčení, že i negativní reklama je reklama, stále funguje naprosto spolehlivě. Abych vás uvedl do situace; na netu se zjevilo video z natáčení, ve kterém chovatel nutí psa do vody, přestože čokl na to zrovna nemá vůbec náladu, a když se tam konečně odhodlá, tak si zlehka lokne chlorovaného patoku. To byla samozřejmě neopakovatelná příležitost pro všechny přecitlivělé chovatele rybiček, kteří začali film bojkotovat tím, že rozbalili tu roletku vpravo nahoře a zabijácky mu nasolili odpad. Někdo také musel vydatně nachcat do diskuze, protože tam zničehonic vyrašili nagelovaní teplouši s kabelkami a upnutými trikoty s véčkovým výstřihem po kotníky a začali pohoršeně mustrovat na všechny strany, protože oni svoje čivavy šukají vždycky něžně a nemohou se dívat na to, jak někdo nutí nebohého psíka jít do vody! Tfuj tfuj tfuj! Ano, jsou to moc pěkná gesta, gratuluji. Zlí tvůrci jsou za své ošklivé zvířecí martyrium potrestáni a vy jste se ukázali jako stateční hrdinové s ledvinou na pravém místě. Ještě si nezapomeňte na facebooku pietně nahodit psí filtr na ty vaše duté hlavy, abyste své spravedlivé rozhořčení šířili napříč světem. Ony totiž ostatní filmy se zvířaty jsou vždy natáčeny s přihlédnutím na maximální pohodlí všech zvířecích protagonistů, a když se vořech k něčemu nemá, tak se s ním normálně v klidu domluví. „Podívej, Azore, mohl bys tady podlézt vrata, pak vyběhnout na houpačku, skočit z ní dvojitý salto na pískoviště a nakonec před tamtou kamerou zatančit salsu? Jestli se ti teďkom nechce, tak na to peč a v klidu si dej misku Pedigree, uděláme to zítra.“ Samozřejmě to neznamená, že já jsem si u toho videa samou radostí vyhonil, jen si spíš dokážu představit, jak asi musí být natáčení se psy náročné. Navíc nepodléhám lacinému instantnímu soucitu, kdy někde naklikám odpady, psí filtry a duhové profilovky a myslím si, jaký jsem kádr. Jestli chcete tak vehementně bojovat proti týrání papoušků, tak raději přispějte nějakému fondu na ochranu zvířat a přestaňte ze sebe laskavě dělat na internetech kretény, protože moc dobře vím, že jakmile se při natáčení jakéhokoliv jiného filmu zabije nějaký kaskadér, tak si jen flegmaticky přehodíte mastnou patku zleva doprava a licoměrně zahlásíte: „pffff, neměl tam lozit, čurák“. Mě Psí posrání nebavilo, protože je to veskrze průměrná nudná rodinná trapárna, ale kvůli těm prskajícím bukvám jsem ho tuze rád podpořil zakoupením lupenu. Oceňuji, že zdejší admini tentokrát nelenili a ten žluklý projev malosti a pokrytectví promazali. (28.01.2017)

Nejsem žádný pejskař a kdyby mi někdo řekl, že uvidím nejdojemnější film za posledních x let, při kterém budu mít asi desetkrát na krajíčku, tak si budu ťukat na čelo. Film se nese ve stylu Kdopak to mluví v podání psích mazlíčků. Zápletka je především o psím hrdinovi a Ethanovi, kdy vzniká krásné pouto mezi člověkem a zvířetem, které zachycuje osudy lidí zvířecím pohledem. Moc příjemně se koukalo na to, jak psí hrdina přirozeně sedí do každé scény a především, jak zábavně a vtipně je odvyprávěn. Byl jsem až v šoku, když v půlce pes umírá, dojde k reinkarnaci a začíná nový příběh, WTF !!!! Vlčák s policistou, malý ratlík, prožívajíc nový osud, až nakonec odloučený hafan, který se shledá s dávným přítelem....Každý z příběhů zapůsobí jinak, některý méně, některý více, ale vždy odlišným způsobem a to i náhledem jako na člověka takového. Psí hrdinové bez digitálních efektu byli neskuteční, doprovázení výbornými hláškami z psího pohledu. Tvůrci si naprosto pohrávají s divákem a těch situacích, kde ždímají emoce je nespočet. Mohl bych namítnout, že je to cílené právě na emoce, ale samotné příběhy jsou jako vystřižené ze života a tímto nápadem naprosto geniálně spojeny. Jako rodinný film o přátelství s roztomilými hrdiny naprostý strop.......9/10 (04.02.2017)