Grand Prix

Automobilové závody mě vůbec nezajímají, ostatně jako jakýkoli jiný sport. Ačkoli má ve všech závodících scénách režisér Frankenheimer skvělé nápady (rozdělená obrazovka, vzpomínání závodníků při posledním závodů na chvíle s osudovými ženami), tak asi jako jediná závodní scéna  mě tady do očekávaného transu dostala ta, která byla zpracována originálně snově a Montand si při výkonu představoval svou milou novinářku. Naštěstí má tento film, co nabídnout i když zrovna nevrčí motory a nebojí se pokládat si i  otázky, jestli má takové závodění vůbec smysl a ukázat i jejich odvrácenou stranu. Bavily mě osobní linky trojice závodníků, kdy jednomu do života vstoupila možná nová naděje a další se snaží vrátit se na vrchol (jeden po vyhazovu a neúspěšném pokusu o reportování, druhý po úrazu.) Ostatně, i ty trochu nepochopitelné vztahové propletence nebyly vůbec špatné, bavilo mě je sledovat. Je zde obsažena i určitá psychologie, která se tady skýtala třeba  v pochybovačných otázkách, především ze strany Montandovy postavy, kterého trápí způsob jeho života, který ale nemůže a ani nechce měnit. Samostatným pokladem je zde původní krásně dochovaný  ČST dabing, který nebyl do roku 2019 vůbec nikdy (!) odvysílány. Mé oblíbené spojení Munzar-Montand se zde kona historicky vůbec poprvé a Štepánek, Štepnička nebo Eva Trejtnarová z Muže z Acapulca (!) nezůstávají pozadu. Zkrátka, ačkoli mě neberé téma, tak to byl pěkný film s poctivou šedesátkovou filmařinou a krásným dabingem navrch. (11.08.2023)

Film Grand Prix je absolutní vrchol autošportu ve filmu. Srovnávat se s tímto filmem může snad jen Le Mans (1971). Grand Prix je ale ještě dál, kousek z F1, jeden závod za druhým, mezitím můžeme poznat atmosféru/okruh tak jako jen v reálu. Je neskutečný kolik dokázali vytěžit třeba z míst jako Monaco, Spa, Monza. A k tomu ještě pořádný příběh i mimo okruhu. Je hodně těžký odpovědět jestli by se dalo natočit film podobných kvalit i dnes, je jiná doba -reklamní doba-, ale třeba film Rivalové nemůže se s tímto filmem srovnávat. Obvykle neřeším kvalitu obrazu, ale tady radím, snažte se sehnat co nejkvalitnější, stojí to za to. 500 % (27.09.2014)

Ačkoliv nejsem žádným velkým fanouškem automobilových závodů, tak jako kluk jsem s tátou chodíval na závody na Masarykův okruh, zažil jsem ještě i ten starý, kde se motorky a auta proháněla  de facto po normální silnici mezi domy, tedy něco jako Velká cena Monaka, kterou Frankenheimerův opus začíná.   Filmově je  Grand Prix zejména opulentní oslavou závodů F1 s naprosto nadčasovou vizuální stránkou, kde máte občas pocit, že s těmi závodníky jste přímo na dráze.. Na velkém plátně by vyniklo jistě mnohem víc. S karamboly, kterých na diváka číhá víc než dost si pak  tvůrci asi vyhráli nejvíc a jejich působivost zkrátka bere dech. Čili už jen po formální stránce jde o výjimečné dílo, to by mi ovšem u podobného tématu k absolutoriu nestačilo a tak jsem uvítal zejména výborně poskládaný příběh čtyř hlavních protagonistů, špičkových jezdců, kteří ač každý jiného naturelu, se po nastoupení do kokpitu stávali jednou a touž osobou, která před sebou vidí jen závodní dráhu a  vyhlíží jen cílový praporek.   Do jejich života mimo dráhu pak vstupují ženy  a právě ta vztahová linie s nimi či jen trochu jiná závodní dráha mne tu bavila snad ještě  i o trochu víc než všechno to okouzlení rychlostí plné adrenalinu ( a testosteronu). Ať už to byla velmi přitažlivá novinářka Louise, "netančím, nekouřím, nepiju"  Lisa, lehce labilní  a krásná manželka  Pat, tak ale i chladná Stoddardova matka či vypočítavá Sartiho manželka.   A byť není prostředí kolem závodů vybarveno pastelkami, tak tam jistý morální vykalkulovaný ideál pochopitelně prosáknul. Ferrari a černý prapor...ehm.  Na druhou stranu, ta kola se tu točila o něčem jiném.  5,4,3,2,1, START!! (05.08.2023)

Klenot světové kinematografie a nejlepší závodní film všech dob, který vydláždil cestu pro budoucí nástupce žánru. Definoval a představil divákům neuvěřitelně úzkou a pravdivou hranici mezi slávou a tragédií, a zároveň zakomponoval do arkádového příběhu vztahovou linku. Přesně v takové podobě se i takřka po 60 letech tento žánr dále v nezměněné podobě natáčí. Ke špičkovému scénáři Roberta Alana Aurthura se zde navíc přidává i geniální kamera Lionela Lindona - split screeny, záběry z přidělané kamery na monopostu formule, prolínání obrazů přes sebe a výjimečná hudba Maurice Jarreho. Silnou inspiraci z Grand Prix lze z poslední doby spatřovat v Mannově Ferrari či Kammertonsovu Schumacherovi. Kvalitu snímku podtrhují i vynikající herecké výkony tria Brian Bedford v roli Stoddarda (ten, co vypadá jako Robert Downey Jr.) - James Garner v roli Peta - Yves Montand v roli Sartiho. Geniální dílo a atak na osobní žebříček TOP10 všech dob. 💯 (04.06.2024) (08.06.2024)

Famozny a ojedinely pohlad na Formulu 1 z cias davno minulych. Uvodny a zaverecny zavod je proste neuveritelna pecka. Nielen technickou kvalitou zaberov s ktorymi sa archivne mizerne TV zaznamy nemôzu merať, ale aj zvolenymi uhlami kamery, ktora vam dokonale sprostredkuju zazitok z jazdy v tychto doslova pojazdnych zavodnych rakvach. Skoda len, ze sceny famoznych automobilovych zavodov su vyplnene vatou jak z telenovely v ktorej sledujeme nudné a povrchne napisane tokanie zavodnikov so zenskymi polovickami. Jedina postava, ktora vo mne dokazala vyvolat nejake emocie, je hlavny hrdina. Ostatne postavy su prilis povrchne napisane figurky. Keby tato vata nezaberala tak vela miesta a skratila by sa minimalne o pol hodinu, tak by to mohla byt dokonala pecka. Bohuzial nie je. Ale pre fanusikov F1 je aj tak tento film povinnosťou. Skutocnu atmosferu zo zavodenia z tych cias to dokaze navodit ovela lepsie ako preceneny Howardov film Rivali. Na druhej strane ludia, ktorym F1 nic nehovori sa budu pri tomto filme neskutocne nudit. 7/10. (31.01.2015)