Skafandr a motýl

Pro jednou si odpustím zlehčování: tenhle film, tenhle životní příběh, si totiž nic takového nezaslouží. Je nepříjemnou, emotivní připomínkou faktu, že nic na tomto světě nemáme jisté, že další prožitý den není samozřejmostí a je třeba si vážit i podobných "maličkostí", jako je schopnost hýbat se, jíst, mluvit, zkrátka mít kontrolu nad vlastním tělem. Bez přebytečného patosu a tak věrně, jak to jen přes obrazovku lze předat, projdeme si s Jean-Dominicem a lidmi z jeho okolí drásavými momenty v nemocnici i vzpomínkami na několik předchozích, klíčových událostí v jeho životě. Ráda bych dala 5* za tu sílu sdělení, musím bohužel připustit, že hláskování bylo na můj vkus až moc a místy to trošku nudilo. Nepochopím, jak se takovým způsobem dala sepsat celá kniha... skutečně frustrující představa. Kupodivu mě film nerozbrečel, převaloval se mi však v hlavě do pozdních nočních hodin a nejspíš na něj budu ještě dlouho vzpomínat, stejně jako na snímek "Vtip" o ženě s rakovinou. 88% No, když mi to zůstane strašit v lebce dost dlouho a intenzivně, dost možná ještě tu hvězdičku do maxima přihodím. (05.12.2011)

Jean-Dominiquesova choroba byla vzácná. Stejně vzácný je i tenhle hluboce lidský snímek. Avšak jako jeden z mála citově nevydírá. Snad jen konec je opravdu emotivně přežehlený, ale vždyť to k tomu patří. Hlaně díky Evropské produkci film stojí při zemi a amerikánismus se ho nedotýká. _ Byl to muž, který diktoval do ticha. Byl to muž, který se nevzdal a přes všechno žil dál s ůsměvem v sobě, když jeho rty nesloužily. (01.05.2008)

Velmi dobrý film, který divákovi přiblížil nástrahy života, který nemusí být vždycky tak jednoduchý. Může se stát, že nebudete moc chodit, uvidíte na jedno oko, už nikdy neřeknete jednu souvislou větu, aby vám jiný rozuměl... Vše je to velmi strašidelné a mrazivé a Julianu Schnavelovy se to povedlo vystihnout velmi dobře. Kdyby udržel svou formu, z pohledu oběti, po celý snímek a nikdy by se neodchýlil, jeho práce by byla geniálním dílem a studií života v utrpení uzavřené mysli. On se toho však nedokázal držet, takže druhá půlka filmu už není tak působivá a mrazivě reálná. Škoda, protože herci jsou skvělý a to ani nemluvím o kameře. Chybělo opravdu pramálo, svižnější tempo a definitivní uzavření do světa jednoho muže, a šlo o věčný klenot. Přesto by tento snímek neměl uniknout žádnému milovníkovi francouzského filmu, protože pro mě je to o hodně zajímavější a působivější než například životopis Edith Piaf. (23.07.2008)

"Skafander a motýl" je veldielom neverbálnej komunikácie spojenej s viac než geniálnou kamerou Janusza Kaminskeho. Tragický podtext chytí za srdce, no snímok ani zďaleka nepôsobí smutne. Vnútorný monológ bolestný osud vtipne komentuje, nemanipuluje s divákom, čím mu to ešte viac nesťažuje (aj tak má každý dosť z pohľadu na zmrzačeného chlapíka, ktorý raz dačo v živote znamenal a mihnutím oka sa z neho stala totálna troska). Na filme obdivujem uhol pohľadu: vyzdvihol nádej, bagatelizoval bezmocnosť ... (20.03.2008)

Dojemný a "neuveritelne skutočný" príbeh človeka, ktorý napísal román len mrknutím oka. Prvá hodina je priam dychvyrážajúca a úžasná, v tej druhej nastala určitá monotónnosť bez silnejšej emocionálnej katarzie. Každopádne to čo predvádza kameraman Janusz Kaminski sa inak ako genialita nazvať nedá, spolu s režisérom Schnabelom invenciou rozhodne nešetria. Citlivo natočený, umelecko vysoko kvalitný film a viac než dôstojne vzdaný hold jednému zaujímavému a v podstate obdivuhodnému človeku. (18.03.2008)