Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hubatá, rázná Plajznerka (J. Bohdalová), jíž hraje v těle snad každá žilka touhou po hutném krajíci štěstí, krotí a cepuje zapomenutého čerta, aby z něj byl „pracovitej a poctivej muskej“, který by se uměl pořádně ohánět s kovářem u kovadliny i v Plajznerčině malém hospodářství. A aby jí pomáhal zmáhat všechny světské nástrahy, pomluvy a nepřejícnost sousedů. Trepifajksl (J. Moučka) z výřečnosti téhle povedené ženské brzy pochopí, že jako člověk na tom bude mnohem lépe než jako starý, opelichaný čert… Báchorku Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert napsal v roce 1960 Jan Drda. Od té doby se stala na českých divadelních prknech jednou z nejoblíbenějších. Vypráví o vesnici, ze které už mnoho let nepřišel do pekla jediný hříšník a jediný čert široko daleko už dávno pověsil své řemeslo na hřebík. Peklo tedy musí zasáhnout a přivést dalskabátské obyvatele opět k hříchu. Jestli se jim to povede se můžete podívat v televizní adaptaci tohoto půvabného příběhu z roku 1976. (Česká televize)

(více)

Recenze (92)

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Pohádka pro dospělé (sexuálních narážek je zde přehršel) o čertech, hříšnících a poctivosti. Jaroslav Moučka je jako čert, kterému voní buchty, ale práce nevoní, výborný, i když občas až moc užvatlaný. Jiřina Bohdalová je rázná ženština, která i čerta polidští. Jen kdyby nebyla pohádka tak dlouhá. "Aspoň ušetříme za sirky." ()

SaS 

všechny recenze uživatele

Tohle je taková česká pohádková klasika pro dospělé s morálně společenským podtextem. Však sáhněme si do svědomí, kdo ho máme bez poskvrnky a mnohý se jistě v těch lidských kotrmelcích a přešlapech pozná. Za mě dokonalé dílko, mohu vidět pravidelně a pokaždé se bavím a užívám si ten herecký koncert dnes už legend. Obsazení snad nemohlo být lepší, řeklo by se na míru a já mám pro tenhle český klenot prostě slabost, tohle je mozaika, která do sebe přesně zapadá a nikdy nevybledne. Pro pobavení nad lidským pachtěním a údělem dokonalé. Top je dvojice Plajznerky a Matese :). ()

Reklama

a-ja 

všechny recenze uživatele

"Ichturieli, to je ohromné! Já tomu sice docela nerozuměl, ale koncepci máte, to je fakt! (...) No jistě! Hněte jim (v Dalskabátech) psýchou! Ty budou koukat, co se to v nich vrtí!" Tahle pohádka není herecký koncert, ale herecká symfonie... Jak mám ráda Moučku, tak tady ho ještě přválcovali Větrovec s Bláhou... Nádhera... Pohádka pro všechny generace (jako dítě jsem milovala Matesa Plajznerčinýho, co už nechtěl rohy ani ocas, od puberty si zase užívám tu ironickou linku fráterníků, podvodníků i pekelníků), je to prostě skvost natočený lehce a s nadhledem... Miluju! ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Takže po dvaceti letech tu máme další drdovštinu (zkrachovalá čertovská destinace, zápaďácké peklo, rázní, hrdě negramotní lidoví hrdinové, faktor biologických hodin), přičemž z druhé strany lze přiřadit o další čtvrstoletí mladší (už nedrdovskou) Lásku rohatou. Podrobné srovnání všech tří pohádek by nebylo nezajímavé, Novotného Dalskabáty jsou však nesrovnatelné. Celé ty dvě hodiny jsem se ptal, pro koho tento film vlastně je. Pro děti jistě ne a pro dospělé, to snad taky ne. Jedna odpověď mě napadla a když teď vidím, že ho v roce své smrti natočil třiasedumdesátiletý autor řady nikým neviděných tv filmů, zdá se, že se nemýlím. Tím spíše mě udivuje při pohledu na hodnocení a na komentáře, že ten divnej jsem já, sám proti všem, s canakjou na jedné lodi. (Z mých oblíbenců jediný duddek šel pod tři hvězdičky.) Jak si to mám vysvětlit? Snad onou metodou "soustředěného nátlaku" na bázi "experimentální psychologie", jak ji zde propaguje svůdce Větrovec. Takřka první, co vidíme, jsou Paulové kozy, v dalším průběhu se střídající s Fialové kozami v nekončícím závodě "čí koza dřív vyskočí ven". To jako zdařilá ilustrace "nemravných řečí" táhnoucích se celým filmem - že tedy režisér Novotný točil své opus magnum pro své starší kamarády, o tom nemůže být pochyb. Při scéně "poklekni, pokoř se" čekám opravdu s napětím, co bude následovat, obzvláště když akt "zpověďi" je zde předkládán jako rozhodující moment dominantně-submisivní komplexity. Když brzy poté nutí Plajznerka smradlavýho čerta v divokém reji "na všecky štyry", aby předvedl bezhlavýho psa, napadá mě něco o kompenzaci. Dostáváme se však k tomu hlavnímu: Mates. Veškeré podbízivě lidové motivy (submisivní dobrák, debilní čert, buchty, koně, dragouni, láska k lidem) se v Moučkově podání stávají skutečným fetišem (srov. též jeho řehtání nebo autokastraci), čímž jeho postava poskytuje základ k dekonstrukci české televizní pohádky, již Dalskabáty mistrně provádějí. Viz celou tu dalskabátskou hahaha hříšnost (ozývající se ještě v Lásce rohaté, když se Navrátil vyznává ze svých "hříchů" Mádlovi), do které stačí vnést jedno verbováníčko za dvě stě zlatek: Že by Honza kovářskej mlynářku zabil (případně obšťastnil), o tom lze pochybovat právě tak málo jako o tom, že by kovářka... no a tak dále. Poznámka k peklu: inkviziční soudce pan Boblig jako kníže pekel, to docela sedí no a Větrovec coby farář - ďábel je dosti přesvědčivý. Ostatně nejde tu ani tak o nějakou zlovolnou proticírkevní propagandu jako spíš o upřímné lidové hnojňáctví. Přece jen ale nutno uznat, že i tady (podobně jako v Hrátkách s čertem) má peklo jistý smysl pro theologii, což (spolu s vizí úplně černýho bělouše) oceňuji hvězdičkou. ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

O tom, kterak se z Trepifajksla stal Matěj ... Plajznerčinej - a o všem, co se souběžně událo ... v jedné hříšné vsi zvané Dalskabáty, kde falešný farář dává dobrou noc - nebo spíš nedává, neboť něco takového by jaksi nekorespondovalo s jeho pravým posláním. Vpravdě nezapomenutelná pohádka, jedna z nejsprávnějších ... primárně určená pro nás dříve narozené, je až po okraj naplněná znamenitými scénkami s trefnými dialogy. Po právu hrdá na své ryze české komediantství, sází výhradně na ČLOVĚKA ... ani na vteřinu nespoléhá na kouzla a čáry, což je neobyčejně odvážné - až riskantní, leč pochopitelné řešení, neboť odpovídá jejímu naturelu ... i jejímu světonázoru. ()

Galerie (4)

Související novinky

Květa Fialová 1929 - 2017

Květa Fialová 1929 - 2017

26.09.2017

Po dlouhé nemoci zemřela ve věku 88 let herečka Květa Fialová. Narodila se v české kolonii u slovenského Fiľakova do rodiny plukovníka letectva. Spolu se sestrou Blankou navštěvovala katolickou školu… (více)

Zemřel herec Jaroslav Moučka

Zemřel herec Jaroslav Moučka

27.12.2009

Krátce po úmrtí herečky Mileny Dvorské, odešel do pomyslného hereckého nebe také její kolega Jaroslav Moučka. Došlo k tomu v sobotu 26. prosince. Dnes to oznámilo Vinohradské divadlo, jehož členem… (více)

Reklama

Reklama