Poslední dny

Při rešerši filmografie Asie Argento mě překvapilo, že hraje ve filmu o posledních dnech Cobaina a film se válí na právě zaplaceném VOD. Předpokládal jsem, že hraje Courtney Love, protože nejen ve svých filmech ráda hraje coury a feťačky a těšil jsem se na trochu cringe. Díval jsem se na film s parťákem, kterému jsem jako lstivý promítač vůbec neřekl, kdo má být ten týpek, co běhá po lese a dělá si cornflakes s mlékem. Film jel díky pluginu na rychlost 2x, ale stejně byl velmi nudný, protože mi bylo jasné, že je to jakási poetická představa režiséra o tom, jak se trápí nechtěně superúspěšný umělec předtím, než se zabije. V polovině jsem informoval umučeného parťáka, že ten týpek je Cobain, odvětil velmi racionálně "Aha, takže sledujeme, jak se nudí a na konci se ta nuda omluví tím, že se zabil." Nedokázal bych to říct líp. P.S. Asia Argento si ve filmu pospí, nasadí si brýle, občas někde chvíli je a to je všechno. (04.05.2024)

Závěrečný díl tzv. trilogie o smrti. Gusi Van Santovi byly tentokrát inspirací poslední dny legendárního Kurta Cobaina. Těžko říct, kde se stala chyba. Třeba pasáž, kde Michael Pitt zazpívá song Fetus a kamera se nejenže nepohne, ale ani se neobjeví střihový zásah. Bohužel tohle už zavání samoúčelností. Má to sice pořád něco do sebe, ale pokud máte po ruce geniálního Slona, sáhněte raději po něm. (25.05.2010)

Zde nejde ani o trpělivost. Bránit Santa jen kvůli tomu, že mám jeho styl rád nebudu. A argumenty typu antikomerční, nedivácký, náročný atd tomu nic nepomůžou. Mám rád nedivácké filmy, ale tento si k nim NIKDY nepřidám. Vydržel jsem to do konce, ale natřikrát. A přesto se mi ničeho nedostavilo. Nuda k zesrání. Nic jiného tu opravdu není. (08.05.2012)

Nirvanu nijak zvlášť nemusím a o Cobainovi a okolnostech jak zemřel toho moc nevím ( kromě toho, že si ustřelil hlavu ), takže nejsem nějakým způsoben ovlivněn. To aby bylo jasno -- Ano, tenhle film může působit jako konzervovaná nuda bez děje, ale po prvních aklimatizačních minutách jsem se dostal do jeho nálady a už mě nepustil. Sledujete poslední dny muzikanta, permanentně sjetého na kaši, jeho absolutní apatii vůči všemu a všem, kterého již pravděpodobně nebaví život a smrt je pro něj vysvobozením. Celý film točen v extrémně dlouhých ( několikaminutových ) většinou statických záběrech, které nenudí především kvůli Michaelu Pittovi a jeho auře. Zklamalo mě, že hudba ve filmu není moc využita, ale ty dvě scény, kde ano, jsou magicky hypnotické ( a navíc dlouhé ) a dostaly se mi hluboko pod kůži. Nasírá něco jako vedlejší dějová linka ( o tom jsem debatoval s Ondrou Vosmíkem, heč ), který se věnuje postavám, které zde nemají žádný význam a nikoho nezajímají....Takže i když bych tenhle film znova vidět nemusel, rozhodně ve mně něco zanechal... (08.07.2005)

Tak tohle je první filmový snímek, kdy ani po skutečně usilovném přemýšlení nevím, jak ho subjektivně ohodnotit... Výchozí očekávání bylo veliké - zažil jsem coby postteenager nástup vlny grunge i Nirvany a vyjeveně se díval, když na MTv každou neděli večer ve 21:00 CET začínal pořad 120 Minuts alternativního rocku, tam jsem viděl úplně první videoklipy z jejich prvního alba a přelomový klip Smeel Like Teen Spirit, který nejdříve rotoval bez povšimnutí, až se po několika měsících náhle dostal do primetimeu a spustil lavinu, která strhla i mne... Režiséra Guse Van Santa uznávám a jeho filmy mi přináší radost (a to nemluvím jen o Dobrém Willa Huntingovi, ale třeba i o artovém úletu Mé soukromé Idaho, který mě doslova nadchl). Poslední dny jsem však nebyl schopen přijmout... Téměř surrealistický začátek - muž brodící se divokou pustinou, kolem něhož se náhle přeřítí futuristický rychlovlak, iracionalita záběru na spící dvojici, televizor s dokumentem o kumite a v druhém plánu za oknem na muže kopajícího cosi na zahradě... Předlouhé téměř statické záběry, v nichž se téměř nic neděje... Hlavní postava zabírána převážně zezadu, přičemž kamera se často jakoby uhýbá či uvízne na nějakém fixním detailu... Absence dějové složky... Připadal jsem si ztracen jak v ruském artovém filmu...přičemž ale cítím, že mě možná něco míjí... A chvílemi jsem si říkal, že tohle asi snad ani není o Cobainovi... Nevím, zda je to skutečně mistrovské podobenství o umělci utíkajícím před krutým světem do samoty svého domu a vlastní hlavy, mistrná analogie psychické poruchy či jen a pouze nepovedená nudná slátanina... skutečně se nemohu rozhodnout... (28.10.2007)