Poslední dny

Závěrečný díl tzv. trilogie o smrti. Gusi Van Santovi byly tentokrát inspirací poslední dny legendárního Kurta Cobaina. Těžko říct, kde se stala chyba. Třeba pasáž, kde Michael Pitt zazpívá song Fetus a kamera se nejenže nepohne, ale ani se neobjeví střihový zásah. Bohužel tohle už zavání samoúčelností. Má to sice pořád něco do sebe, ale pokud máte po ruce geniálního Slona, sáhněte raději po něm. (25.05.2010)

Statická artová nuda a studená sprcha pro všechny, kdo se na film těšili jako na "Poslední dny" Kurta Cobaina. Van Sant stvořil něco, co se skládá z neúměrně dlouhých záběrů (například na keř), mumlání zfetované trosky (hlavní postava nepronese jedinou souvislou větu) a potulování se po lese či v lepším případě po domě (to už je docela odvaz, dočkáme se totiž několika minutového pohledu na přípravu snídaně). Radím dobře, ruce pryč... Raději si běžte pustit stoprocentní "Unplugged" nebo některý z divočejších živáků ("Reading", "Nirvana Live!"). 3/10 (16.07.2010)

Last days je také netradičné, myšlienkové, až by som povedal, že duchovné, posolstvo, ktoré sa zaoberá poslednými dňami rockových hudobníkov. Príbeh bol metaforicky ušitý na mieru pre Kurta Kobaina ale ja si myslím, že si by sa s týmto dielom dal parafrázovať každý jeden člen klubu 27. Nejde o žiadny dokument ani životopisný film, hlavná postava sa síce podobá tak trocha na Kobaina, herec Michael Pitt je úžasný, ale postavy majú iné mená, dej sa odohráva niekde úplne inde, trocha inšpirované ale príbeh je úplne iný. Blake, hudobník, multi-inštrumentalista, sa skrýva vo svojom vidieckom sídle pred verejnosťou, obchodnými záležitosťami, marketingom a všetkým tým čo mu priniesla nečakaná sláva. Túto tiaž, ktorá sa naňho z nenazdajky prevalila psychicky nezvládol a tak sa skrýva a skladá si nové veci v pokoji zo svojimi spoluhráčmi. Avšak to nieje všetko s čím si kompenzuje toto svoju psychickú prehru. Alkohol a drogy si pomaličky vyžiadajú svoju daň. Počas celej snímky bola hlavná postava malátna, nezvládala to ani sama zo sebou, už od prvej minúty je divákovi jasné, že tento človek vám pred vašimi očami umiera a je jasné, že happyendom to určite neskončí. Snímka je od začiatku do konca nakrútená vo veľmi komornom duchu. Kým som neprišiel na to akými očami sa na to mám pozerať, strašne som sa nudil. Prvá pól hodinka ma neskutočne ubíjala. Ide o umelecký film v ktorom čas a priestor hrajú až druhé husle. Veľmi často sa tu preskakuje čas a miesto v ktorom sa konkrétna scénka udeje. To znamená, že pri jednej scénke sa na začiatok rozhovoru dostaneme o 20 minút neskoršie aj to z inej miestnosti. Avšak keď sa divák naladí na tú správnu strunu, začne to byť neskutočne zaujímavé a ten metaforický koniec, ten ma úplne dostal. Ide o netradičné poňatie, ktoré sa mnohým ľuďom nepáčilo, percentá na CSFD hovoria za seba, ale ja medzi nich na šťastie nepatrím (14.02.2016)

Tenhle film by se dal definovat jako nevyužitý potenciál. Film, který lehce naznačuje, že se jedná o příběh Kurta Cobaina si jde spíše svou vlastní ztřeštěnou cestou. Zvláštní je, že ty scény, ve kterých se vůbec nemluvilo a nebo celkově se nic nedělo byly nejlepší. Prvních patnáct minut v celku nadějný materiál, pak už to bylo skoro celý na jedno brdo. Tenhle film zase dle mého není rozhodně tak špatný, jak ho popisují, ale ani to není kdejaká úžasnost. Doufal jsem, že budu takovej ten cápek, který vystoupí z davu a řekne, že ten film byl ve skutečnosti super, ale ono ne. Ten film mi skoro nic nedal. (09.03.2016)

Tragický příběh v čele s přesvědčivým Michaelem Pittem v roli Blaka, jehož poslední dny života připomínají osud grungeové legendy Kurta Cobaina, tragicky zesnulého frontmana kapely Nirvana. Sugestivní ponor do zpěvákovy rozervané duše. Nihilistický pomník, z něhož čiší bezmoc a nepochopení společností. ~ Pře o faktografickou (ne)správnost van Santova uměleckého ztvárnění osudu jednoho talentovaného ztroskotance mi přijdou dosti scestné. Dívejme se na toto dílo, prosím, nikoli jako na životopisný filmový medailon, ale jako na svébytný, nezávislý počin, který chce divákovi sdělit nějakou obecnější myšlenku. A který se navíc údajně Cobainovým sklonkem života pouze nechal inspirovat. Jsem však spíše názoru, že negativní reakce skalních fanoušků kapely i samotné osoby zpěváka mají příčinu v nepřijetí a snad i nemožnosti pochopení zvolené řekněme artovosti snímku (spolu se zidealizováním zpěvákova kultu). Ruku na srdce – živočišný grunge a zdánlivě pomalý, nezáživný art nejsou stejná krevní skupina. ~ Excelentní umělecký pohled na tělo bez duše. (+ Vynikající volba úvodní a závěrečné hudby – La Guerre od The King's Singers.) ~ ~ Nevím, proč jsem. (13.02.2012)