Sekai no čúšin de, ai wo sakebu

Začněme, že jsem už viděl lepší japonské filmy. Třeba takový Heavenly Forest nebo A Song to the Sun jsou, pokud hovoříme o melodramatech, podle mě lepší. Ve filmu "Vykřikne láska v srdci světa" je mi příjemné emocionální "netlačení na pilu". Volně plynoucí film (samozřejmě výborně vizuálně a a atmoférově vytvořený - "zarámovat" dějovou linii filmu tajfuny je poměrně neobvyklé). Zajímavý příběh o muži, který si po sedmnácti letech pouští kazety namluvené svojí první láskou. Prochází místy, na kterých byli spolu a vzpomíná. Příběh o duši, která došla svého klidu trochu později, než mohla dojít. A o životě s otevřeným koncem. Přestože něco schází, abych mohl tento film zařadit mezi své nejoblíběnější (nedokážu definovat co), je to stále solidní nadprůměr. Čtyři * a 75 procent. ■ Potěšil mě další film s hercem Mirai Moriyama (zaujal už epizodní rolí ve Fish Story). Líbila se mi Masami Nagasawa (naopak nezaujala Kō Shibasaki). A Tsutomu Yamazaki se ve svých sedmdesáti letech (a po druhém shlédnutém filmu s ním) stává mým docela oblíbeným hercem :). (23.09.2010)

Diary (Aki) : 28. října. ----- Nevím přesně, proč... nemůžu usnout. Tolik se bojím zítřka, že nemůžu usnout. Já... asi brzy umřu. -- Víš, myslím, že už bychom se neměli víckrát vidět. Ten maličký kousek věčnosti, který jsem s tebou strávila, byl tím největším pokladem v mém životě. Byla jsem s tebou tak šťastná. Asi to tak bude lepší. Měli bychom se rozloučit. Ty vyrosteš, oženíš se, najdeš si práci, a budeš mít dlouhý život. Tohle si budu představovat až budu dnes usínat. (16.07.2015)

Zdejšími uživateli opravdu přeceněný film. S emocemi Japonci pracovat umí, o tom žádná, ale tady se místy dost přestřelovalo. Způsob vyprávění děje je rozhodně zajímavé, posílání vzkazy pomocí kazet dokonce velmi nápadité. Snaha vyvolat hektolitry slz ztroskotává na nepříliš sympatických hercích, snad kromě Aki. Jsou lepší a opravdovější "tear films," vážně. (07.04.2009)

Neobvykle smutný príbeh o vyrovnávaní sa so stratou blízkeho človeka a následnej schopnosti žiť ďalej bez výčitiek voči tomu druhému. Prelínajú sa tu dve roviny ostro kontrastujúce, kde jedna je naplnená nežnou láskou dvoch mladých nepoznačených ľudí nemajúcich čo stratiť a omnoho menej farbistého a naivného sveta ranených duší, ktoré vyfarbil do siva sám život so svojími úskaliami. Je to taká variácia na Christmas in august, My live without me a Il mare v smutnom kabáte, kombinujúc všetko čo na nich bolo dobré . Len musím zase raz smutne skonštatovať, že sa nejedná o nič preborné len o využitie osvedčených princípov, len ma mrzí, že túto vetu som na konci môjho komentára musel už po ntý krát vysloviť pri Ázijskej produkcii. 4,5* (28.01.2007)

Návod, jak si kazit přítomnost a budoucnost lpěním na minulosti. Chápu, že se hlavní hrdina nemohl s tak ošklivým osudem vyrovnat, ale na druhou stranu, jako by ani nechtěl, a těšilo ho, jak trpí. Chudák Ritsuko v roli náhražky. No, ale druhá půlka už celkem fungovala jako film a ke konci se slušně skládaly a vysvětlovaly jednotlivé střípky... a konec byl asi nejlepší, jaký mohl být. Tak OK. (29.09.2012)