Příběh dušičkový

František Filip je expert na natáčení příběhů ze starých časů. Tento televizní snímek představuje zdařilé zpracování povídky Ignáta Herrmana a skvělou hereckou příležitost pro Jana Pivce, který ji v maximální míře využil. Humor a vtip, který vložil do své role je vskutku osobitý a neopakovatelný. Jsou filmové role, při jejichž vyslovení se nám vybaví jméno jediného herce a role Vavřince Konopky je jedna z nich. (26.07.2011)

Tomuhle se říká PERLA (jako třena MEDVĚD s Werichem, USPOŘENÄ LIBRA taktéž, LÁSKA JAKO TRÁM s Šejbalovou atd, atd)! Takovéhle "drobnosti mistrů" když budou reprizovat každý rok, tak se na ně každý rok budu s radostí dívat a myslím, že nejen já! Kolikpak asi inscenací, co v současnosti dávají v neděli na ČT1 se do téhle kategorie zařadí? A tohle fakt není o penězích !!! (05.08.2007)

Kde vzít slova k vystižení tohoto skvostu, „ježišmarjá“ kde je vzít? Jak popsat výkon Jana Pivce, který tu pod krásným jménem Vavřinec Konopka ;-) připomíná zašlou slávu českého herectví, bez afektu a póz..? Jak mám hodnotit film, kde se mi sešli u jednoho stolu hned tři mistři z mojí herecké topky? Nikdo z nich mně totiž nechce z hereckého nebíčka poradit, jen se potutelně usmívají. To jsou celí oni! :-) Tak je tam pane režisére Filipe aspoň pozdravujte a dejte mi na ně pozor……a já zůstanu u tohoto patosu. Snad mi ho páni odpustí a zdejší kolegové taky. Každý má právo na slabší chvilku. :-) (18.01.2009)

Nejprve jsem měl z tohoto "filmu pro pamětníky" trochu obavy, ale nakonec to bylo celkem vtipné. Pan oficiál Lorenc Konopka žil dlouhou dobu se svou přísnou manželkou Petromilou, která mu vždy při návratu domů dávala dýchnout a byl z toho manželství celý nešťastný - "proč jsi mi Bože nadělil tu mou Petromilu". Se svými starostmi se svěřuje revidentovi Koláčovi, kterého hraje jako vždy skvělý Jaroslav Marvan, tady je v poněkud laskavější roli, než jsme zvyklí z jiných filmů. V roli starého mládence, který je panu Konopkovi nápomocen a vystupuje jako jeho kamarád, aspoň tedy ze začátku. "Starý mládenec, co ten ví o životě?". Má aspoň svůj klid a pohodu, zato však musí jít teplá jídla jen v restauraci, zatímco Lorencovi vařila Petromila. Jednoho dne mu však Petromila uteče z bytu a jako náhradu mu doma zanechá hospodyni Trpalku, o kterou Lorenc nejprve nestojí, postupně však oceňuje její starost a péči a dokonce s ní přestane žít jen "ve vší počestnosti". Od kartářky pak zjistí, že mu Petromila utekla s komediantem a cirkusákem Chramostejlem, a že pokud se nevrátí do dušiček, tak se nevrátí nikdy. To panu oficiálovi naprosto vyhovuje a se vším je spokojen. Jednoho dne se však Petromila zase vrátí, načež jí naštvaný Lorenc opět vyžene a rozpoutá se mezi nimi soudní pře, protože jej Petromila zažaluje za cizoložství a dokonce i prostituci. Situaci však pomůže vyřešit onen komediant, který ztropí scénu před advokátem a totálně Petromilu znemožní tím, že dokáže, že s ním fakt utekla. Ve své době se muselo jednat o nepochybně vtipné dílo, se vším tím onikáním, Lorencovým "Ježišmarjá", jeho promluvami do kamery, střídání komických a tragických póz a nostalgickou vzpomínkou na starou Prahu. Také je zde vtipně srovnán život dlouhodobě ženatého chlapa a starého mládence a z toho jasně vyplývá, že oboje má své pro a proti. (07.06.2022)

Poněkud papírová adaptace novely Ignáta Herrmanna. Grotesknost, založenou míšením komického a tragického, zeslabuje již zvolený rámec, který proměňuje prožívané ve vyprávěné, a vzdaluje tak diváka od příběhu a snižuje drama na anekdotu. Týž účinek má i důraz na nepatřičně idealizovanou staropražskou idyličnost. V jejím divadelním koloritu se zdá být všechno včetně lidských (po)citů jen zdánlivé. Přitom snad právě ty všeobecná teatrálnost nepostihovala. Feuilleton. (20.12.2015)