Nebohá paní Pomsta

Vizuálně nádherný film, s krásnou hudbou a perfektně promyšlenou zápletkou, jejíž ústřední téma je v případě Chan-wook Parka nasnadě - tento snímek je totiž závěrečným dílem Trilogie pomsty... Žena se vrací po letech z vězení, kde si nespravedlivě odpykávala trest za zabití pětiletého chlapce. Touží po jediném, a to pomstít nejen sebe, ale i ostatní lidi, jimž skutečný vrah tak neskutečně ublížil. Abych pravdu řekl, tak tento snímek na mě zapůsobil ještě víc, než předchozí díl trilogie Old Boy, i když i tam Park kouzlil a vyčaroval ohromně zajímavý film. Nebohá paní Pomsta je však u mě ještě o něco výš, i když zatím nechci jít s hodnocením až na samý vrchol. Zatím... (15.10.2006)

Nebohá paní Pomsta se nesnaží šokovat pointu, jako se pokoušel pan Oldboy, u něhož jsem si z toho na prdel nesedl, no Nebohá má jiné kvality, kterým já teda dávám přednost. Až poeticky tvářící se zpracování spolu s artovou kamerou a zámeckou hudbou mi dopřálo suprově se pobavit u čehosi, což bych popsal jako drsný příběh pomsty, ze kterého filmařský kabátek Amélie dělá černohumornou sadu, jež se jen tak nevidí. Ze začátku jsem filmu moc nevěřil, ale na konci se cítím parádně odbourán, přičemž snížená hladina krve mně v tomto případě vůbec, ale vůbec nevadí. Pro mě bezesporu nejlepší díl trilogie. Doporučuju. (26.05.2014)

Nádherný film. Pokud někdo už od úvodních titulků komponuje tak čarokrásné obrazy jako Park (a k tomu navíc nechává hrát Vivaldiho), pak si mě okamžitě získá ještě dřív, než začne pořádně vyprávět, a jsem ochoten mu odpustit i nějakou tu menší manýru. Navzdory marketingovým snahám prezentovat tento film v souvislosti s o poznání provařenějším Kill Billem (žluto-červený plakát) nebo slogany přímo odkazovat na předcházející, brutálnější díly režisérovy volné "trilogie o pomstě", je Lady Vengeance v jádru velmi křehká a naplněná touhou po pokání a mateřskými city. Tomu se podřizuje i tempo celého snímku, kdy převládají spíše statické obrazy než akční sekvence a násilí tentokrát nemá katartickou funkci a jakoby zůstává za zavřenými dveřmi (vidíme často jen jeho následky, nevyžíváme se v samotném aktu). Je fantastické, že Park dokázal třikrát filosofovat nad odplatou (a třikrát jinak) a každý z filmů navíc odlišit i stylisticky - tak, že stojí jako samostatná, komplexní díla, která se vzájemně nevykrádají. Důmyslně odvyprávěný příběh o Geum-ja ssi pro mě představuje vrchol celé trilogie. Kruté, hořké, něžné...pure beauty. "I'm sorry. I'm sorry. I'm sorry." ♥♥♥ (02.02.2011)

Velice zdařilý film, který pro trochu "rozkoukaného" diváka v tématu "ženských mstitelek" není natolik originální a spíš evidentně čerpá ze zaběhlých klišé. Vzorů by se daly najít desítky, zejména v 70. letech tyto filmy hodně frčely v Japonsku (explotační asijské období s herečkami-zpěvačkami jako byla Reiko Ike či Meiko Kaji) a nebo už ultrabrutální depresivní počin šílence Vibeniuse Thriller - en grym film (1974) s Christinou Lindberg. Každopádně asijské "pomstichtivé období zneuctěných žen" probíhalo někdy v letech 1970 - 1974. Vsázelo jednak na násilí a brutalitu, tak ale i na neuvěřitelně propracované příběhy, scénáře pomsty a vyjebávky se všemi, kteří se nějaké křivdy dopustily... Takže ač je tento film od Chan-wook Parka velice zdařilý, spíše opakuje témata dávno v Asii zaběhlá a znovu je oživuje v neuvěřitelně působivém podání ...a předkládá s celou parádou nezvyklému evropskému divákovi ... (27.02.2009)

V Odlboyovi mi přišla pomsta dost neúměrná spáchanému činu a především překombinovaná. Nebohá paní Pomsta posunuje schéma o zločinu a trestu na novou, jednoduše údernou úroveň. To co Park na plátně rozehraje už od prvních záběrů je úžasné a vedle opravdu silného ač přímočarého přiběhu zasloužené nemilosrdné pomsty si užijete i zatraceně černý humor. (06.04.2008)