Quillerovo memorandum

Poněkud jiný špionážní film, než na jaké jsme zvyklí. Nejde o akci, zběsile se zde nestřílí, a když se honí auty, tak spíše z hecu mezi kolegy. Zajímavé je, že ten film si drží i druhý plán (a až se mi to trochu rozleží v hlavě, myslím objevím i třetí), což bývá málokdy, většinou se zde jde rovnou na věc a jen se hledá, kdo je čí tajný agent a odkud může přijít hrozba. Na rozdíl třeba od šíleně nudných le-carreovek, zmateně se motajících v kruhu, tady velkou roli na vyznění filmu hraje skoro až snová atmosféra - jako bychom snad ani v Berlíně 60. let nebyli, a jako by ta hrozba novodobého nacismu byla jen zlým snem. Hodně tomu přihrávají i ty filtry, které měly kamery mířící na Sentu Berger, přece jen byla v té době spíš plno, než štíhlá, a taky bylo potřeba jí rozzářit oči a šperky. George Segal hraje svého agenta sice také jako poněkud neposlušného floutka a jeho skvělé bonmoty mne bavily celou první polovinu filmu, aby pak následně přišel na to, že až takový machr vlastně nebude, protože opakuje a zopakoval chyby svého předchozího kolegy. Nehrála mi tam jen jedna věc, totiž, že ho nezabili, ale i ta je uspokojivě vysvětlena. A ten konec mne dostal. Čekal jsem to, ale nečekal jsem to zakončení takto otevřené. "Možná ne všechny. Většinu." Atmosféře a decentnímu pojetí velmi dobře sekunduje kamera, výprava a hudba, jen střih mi občas přišel mírně ukvapený, ale celkově mne film i přes vlastně banálnost historky držel od začátku do konce a rád se na něj podívám znovu. Btw - když si uvědomím to děsivé proroctví, že se neonacisti chtějí infiltrovat do nejvyšších vládních pozic a odtud zase činit Německo silným a sjednocovat Evropu, tak při současném dění v EU mne až mrazí. (08.03.2019)

Strašák neonacismu je přecijen vážnější téma než pošahanej miliardář s prstem na jaderným čudlíku nebo zloduch typu Fantomase. Takže o zábavu je tu dost nouze. Ale co je špatně, že je tu nouze i o všechno ostatní - napětí, akce, spád. Pouhá přítomnost sympatického George Segala a charismatického Maxe von Sydow plus dva tři dobré dialogy nestačí. A nakonec, Berlín je pro podobný typ filmu dost o hovně fotogenická destinace. (16.09.2017)

Špionážní historie z poválečného Berlína strašící britské diváky politickou orientací pracovnic v německém školství. Bohužel bezvýchodný konec filmu je jasný od čtyřicáté minuty (ale nikoliv pro hlavního hrdinu) a nedostanete se k němu zrovna závratnou rychlostí. Spíš než o akční film jde o "realistickou" pocitovku špióna - pěšáka mezi dvěma centrálami. Nevím ale, zda lze natočit thrillerovou bulvární představu spisovatele o tvrdé práci špiónů, jako by šlo o skutečnost. Pinter jako tvůrce scénáře-přepisu knihy se o to alespoň pokusil. (24.04.2009)

Klasické dílo svého žánru posunuté do blíže neurčené doby na přelomu padesátých a šedesátých let vyniká pozoruhodnou psychologií postav, nápaditostí a spádem děje, i tématem, které pojednává. Zachycuje zdařile i složitost a nesnadnost denacifikace někdejšího západního Německa v jeho nejvýchodnější výspě - Západním Berlíně. Kvalitu tohoto britského díla zvyšuje i jeho pozoruhodně propracovaný otevřený konec. Herecké výkony v duchu proslulé britské racionality a sebeovládání charakterizují všechny představitele hlavních mužských rolí - Segala, Guinnesse i někdejšího stálého bergmanovského herce Maxe von Sydowa; dále dokreslují pozoruhodnou úroveň tohoto "pokleslého" díla. Upozornil bych i na fascinující výkon tehdy 24leté rakouské herečky Senty Bergerové, která i dnes poprávu patří mezi klíčové postavy současného německého i rakouského divadla a filmu. MEMORANDUM i více než čtyřicet let po své premiéře prokazuje svou životaschopnost a přesvědčivě naznačuje neoddiskutovatelné přednosti klasického dobrodružně špionážního filmu před současnými thrillery a akčními filmy všeho druhu. (03.05.2009)

Tohle pro me bylo kouzelne dobrodruzstvi, studena valka v oblasti Berlina, post-nazi organizace, spion prebira pripad, kde zarvali dva jeho predchudci, ma to dobrou atmosferu, sympatickeho, dobre zahraneho a velmi vtipneho hrdinu se sptekou Bonda, kteremu sefuji panove v burinkach s kufriky plnymi tajnych dokumentu :) Tvurci vytvorili supr zloducha, perfektne funguje chemie mezi hlavnim hrdinou a zenskym protipolem, umocneno muzikou Johna Barryho, imho i velmi velmi povedeny konec... (22.06.2012)