Shake Hands with the Devil

Nabízející se srovnání s Hotelem Rwanda není v tomto případě vůbec na místě. Kanadská verze je pohledem z druhé strany, pohledem člověka, který je zcela bezmocný, jeho osobní zpovědí, zpovědí ze zklamání sebou samým - svým vnitřním neúspěchem. Shake Hands with the Devil rozhodně nehraje a nijak neútočí na city, právě proto snad navozuje mnohem autentičtější a hlubší atmosféru než již zmiňovaný HR. Roy Dupuis zde navíc podává vynikající výkon. Celý snímek je doplněn úžasnou hudbou, která téměř nepostřehnutelně splývá s dějem v jeden dokonale fungující celek. (09.02.2009)

Snímek, kterému by pomohlo, kdyby byl ještě o malý ždibíček méně melodramatický (a to už takhle si odpouští podobné citové výlevy, které mi v Hotelu Rwanda vadily) a kdyby Roy Dupius, jinak zajímavý a velmi charismatický herec, zvládal šok tak dobře, jako ostatní emoce. Jinak ale nemám, co vytknout. Civilně a věcně pojatý příběh muže, který měl obě ruce svázané (a k tomu prázdný zásobník) a přesto dokázal mnohé. Jen ne se s celou věcí smířit. (08.02.2017)

Pohled na genocidu, kterou svět ze zbabělosti neuznal, očima kanadského generála, který se poté vše rozhodl knižně odvyprávět. Takové téma a mě přišlo, že jsem neprožil jediný silnější mooment. Buď za to mohl ten ňouma z Brutální Nikity v hlavní roli, nebo prostě promrhaná režie. Každopádně si radši znovu pustím Válečníky. (02.12.2011)

Film o tom, jak umějí být lidé slepí a vypočítaví, když je toho třeba. Film dokáže diváka zaujmout především velmi silným příběhem. Zpracováním se pohybujeme takřka na béčkové úrovni. Řekl bych, že tomu tak bylo snad i schválně pro zvýšení autentičnosti. Ovšem zcela áčková je hudební složka, která rozhodně stojí za poslech. Brutalita se odehrává výhradně za kamerou a kamera přichází až k hotovému. Maskéři si skutečně mákli. Srdce sadisticky laděného diváka však bude umírat žalem. Vidím to na lepší 3*. (30.11.2012)

Stále šokující, pravdivé a nepochopitelné. Našla jsem si pár dokumentů a informací a jsem přesvědčená, že tenhle snímek má svou neocenitelnou hodnotu a chápu, proč Romeo Dallaire usiloval o jeho natočení. Hodně mně přípomínal film Válečníci, kde museli vojáci zaujmout také pouze postoj neangažované policie, která má zasáhnout pouze v případě ohrožení jejich života. I tam to skončilo podobně smutným dopadem na psychiku takových bezmocně přihlížejících vojáků. Shake Hands with the Devil byl možná ještě působivější než Hotel Rwanda, jestli se to vůbec takhle dá napsat o tak děsivé události, kterou je genocida a válka vůbec. (24.10.2013)