Vítejte v Sarajevu

Veľmi náročný film, ktorý nám trochu poodhaľuje život vo vojnovom Sarajeve z obdobia niekedy pred rokom 1997. Film vnímam silno aj v súvislosti s tým, že som v Sarajeve bol v roku 2005, stopy vojny tam ešte stále boli, no ľudia boli evidentne radi, že sa to skončilo. Welcome to Sarajevo je silné aj pre to, že sa natáčalo bezprostredne po skončení vojny priamo v tom meste a tak nádych dokumentárna nie je iba mylnou domnienkou - kulisy nie sú filmové ale kruto skutočné. Highlit filmu je absolútny záver a Koncert za mir si zaradím medzi svoje najlepšie filmové skladby. Silné, veľmi silné 4* (02.09.2008)

Hviezdne mená Woody Harrelson i Marisa Tomei tu hrajú až druhé husle, pretože najviac priestoru dostáva britský herec S. Dillane. Novinárov v nebezpečnom prostredí občianskej vojny v bývalej Juhoslávii sme mohli vidieť v podobne ladenom filme Harrisonove kvety s A. MacDowell. Atmosféra chaotickej situácie v Sarajeve je zobrazená výborne a ja mám pre tieto filmy slabosť. Do filmu sú nenápadne pridané aj skutočné zábery a poniektoré sú dosť drsné. Neviem čím to je, ale každý čo i len trošku kvalitný film z tohto obdobia v bývalej Juhoslávii si nenechám ujsť a zatiaľ som mal šťastie len na kvalitné filmy. 80%. (04.12.2011)

Mám hodne rád vojnové filmy zo Sarajeva, Bosny, Kosova a podobne, s toho čo som videl môžem odporučiť trebárs toto http://www.csfd.cz/film/37535-zeme-nikoho-nicija-zemlja/ a hlavne toto http://www.csfd.cz/film/46826-valecnici-warriors/. Tiež ma docela zaujímajú vojnový reportéri a z tohto ma velmi zaujal tento film http://www.csfd.cz/film/17593-harrisonovy-kvety-harrisons-flowers/ (05.11.2008)

Hodně zvláštní válečný film, podaný z pohledu zahraničních zpravodajů, dosti realistický.. Dějově syrové a nepředvídatelné. Smutná podívaná nejen na trpící a umírající děti, ale na všechny, kdož v tom byli nevinně. Tedy obyčejní lidé.. Ale dosti o filmu. Sarajevo potažmo celá bývalá Jugoslávie, zničená jedním z nejkrvavějších (možná i nejkrvavějším) konfliktů posledních let, v rukou několika desítek ´´politiků´´, kteří se fotografují, smějí do kamery a předkládají vám svou pravdu, tak jako je tomu vždy v každém válečném konfliktu. Občas se mě zmocňoval neskutečný vztek.. (17.11.2010)

Úvodem, nelze neocenit netradiční formu, Vítejte v Sarajevu je snímkem zpola dokumentárním, zpola hraným, a už tím se vymyká ostatní produkci a už tím si říká o divákovu pozornost. Je tohle formální ozvláštnění v tomto konkrétním případě pouhá manýra? Neřekl bych, vypadá to, že tvůrci měli reálné záběry z válečného Sarajeva, a k těm inscenovali (tj. natočili) podmínky jejich vzniku (což mně zní hodně osobitě, průkopnický), vlastním tématem filmu se tak stávají podmínky práce válečných reportérů. Nejsilnější je film: a) v odsudku tzv. kolektivního Západě (země EU a USA), čímž mě připomněl reportážní knihu Jana Urbana Všem sráčům navzdory, b) a ve vystižení bezmoci novinářů. K bodu a) samozřejmě netuším, zda bych byl v l. 92-95 zástancem bombardování Bělehradu (bezprostředně po vpádu Ruska na Ukrajinu jsem si vnitřně říkal, že Západ by měl zdrženlivý, že by neměl vojenský zasáhnout - třeba v podobě vyhlášení bezletové zóny -, jevilo se mi to tehdy jako vyhlášení 3. sv. války jinými prostředky; tím, že tam ta bohužel válka stále trvá, tak je pro mě stále nemožné si tento postoj kriticky vyhodnotit...), ale to blábolení, spoiler že tu Západ není od toho, aby každého zachraňoval, že Sarajevo není v současnosti nejhorším místem k životu, že je až čtrnácté (wtf?!), ta neochota evakuovat jeden jediný sirotčinec spoiler, to se mi fakt poslouchalo těžce! Že zatím zním celkem nadšeně, tak proč pouze za 3*? Z dvojího důvodu: 1) Převodem z jednoho média (resp. dvou - televizní a novinová reportáž) do druhého ta látka ztrácí náboj. Číst si spoiler reportáž muže, který zachránil děvčátko ze sarajevského sirotčince tím, že se ji rozhodl adaptovat, číst si o průběhu této záchranné operace spoiler, tak automaticky volám: dejte mu Pulitzera! Když ale totéž vidím zpracováno filmově, tak Oscara nežádám. Proč? Má hypotéza zní, že za to zřejmě můžu to zprostředkování. 2) Používat autentické válečné záběry (kór když nejste jejich autory; nechce křivdit, třeba u toho Winterbottom byl) mně vždy přišlo dost laciné, že si tvůrce tímto dost zjednodušuje práci - kdo by se nerozhořčil (či nedojal) nad záběry rozstřílených civilistů? Opět nikomu nechci křivdit, ale i při nejlepších možných úmyslech (ukázat světu tu hrůzu) se vždy horko těžko zbavuju podezření, že se někdo snaží manipulovat mými emocemi. Nadto poslední dobou přemýšlím, jestli tyhle záběry, když jsou prostě vsázeny do jiného kontextu a jsou něčemu prostředkem (třeba tomu natočit co nejautentičtější film o válce v Bosně), paradoxně neotupují diváckou citlivost, jestli nepřenášejí jen obraz zbavený děsu a bolesti, pouhý němý výkřik? 65 % (23.08.2024)