Zulu

Zulu působí jako výlet na venkov do starého domu po zesnulých prarodičích, který už léta chátrá opuštěný na samotě a čeká, kdo by ho navštívil. Otevřete dveře a objeví se zachovalé zařízení, které páchne zatuchlostí a vypadá tak nějak roztomile starosvětsky. Bydlet byste v tom sice nechtěli, ale milovníky antikvit může okouzlit. Otevřete skříň a vidíte oblečení dávno vyšlé z módy. Zulu kdysi mohl působit jako výpravný velkofilm, ale dnes už může vyvolat spíš shovívavý úsměv. V určitém smyslu mi připomíná staré mayovky nebo indiánky, kde osadníci putující na západ prérií odrážejí útoky divokých Komančů. Snímek je holdem vrcholné éře koloniální Británie za viktoriánské éry, kdy bílí muži brali svůj podíl na koloniálních výbojích jako civilizační misi Evropské kultury do divočiny. Nevyskytují se tam ani tak živoucí charaktery, jako spíš lidské typy, a chování důstojníků mi připomnělo jeden z dílů Neuvěřitelných historek z dílny Michaela Palina, který si bral na paškál zkostnatělost britské armády. Filmu se dá vytknout z dnešního pohledu mnohé, počínaje choreografií a patosem konče. Kdo si ale potrpí na krásně barevné uniformy a na svět, který byl jednoduchý a měl černobílý rozměr, ten si může Zulu užít i dnes. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2016)

Britský snímek Zulu z roku 1964 patří mezi ty nemnohé filmy, jejichž samotná existence je řadí k jakémusi pomyslnému "zlatému fondu kinematografie". Tedy, hodně se o nich mluví a leckteří filmoví kritici a vědci nechápavě zakroutí svým bolavým (od častého vysedávání v nepohodlných křeslech kinosálů) krkem, kdykoliv potkají někoho, komu názvy těchto filmů nic neříkají. Ušetřme proto tyto lidi jejich trápení a na Zulu se podívejme (aspoň formou tohoto textu). Nakonec, on ten film je skutečně dobrý. Ale popořadě. Píše se leden roku 1879, nicméně na zimu a sníh bysme čekali marně, neboť...(chvilka dramatického napětí)... se nacházíme kdesi na jihu Afriky, během rychle propuknuvší války mezi kmenem Zulu a Angličany. Ano, okovaná noha anglického lieutnanta, zástupce jediných pravých lidí - tedy Britů, se došourala i do tohoto Bohem zapomenutého koutu světa, kde narazila na (do té doby) víceméně samostatné království Zulu. Film začíná po skončení bitvy u Isandlwany, kterou britské jednotky krutě podcenily a byly doslova zmasakrovány. Velká část domorodé armády pochoduje dále a v cestě jim stojí jen špatně bráněná misijní základna zvaná Rorke´s Drift. Necelých 200 Britů a jejich spojenců tak musí čelit bezmála 4000 bojovníků kmene Zulu. Základní zápletka je napsána a vzhůru do boje! Film Zulu je jedním z těch válečných filmů, které se moc nepárají s nějakým podrobnějším nastíněním okolností, či se sáhodlouhými retrospektivami různých postav. Jsme tady a teď, máme problém (horda divochů s oštěpy), tak jej řešme. Skoro celý film je tak v podstatě jednou velkou bitvou, která je natočena pozoruhodně dobře. Ano, lze poznat, že těch 4000 komparzistů se sehnat nepodařilo, nicméně i tak je velmi úchvatné sledovat útočící (černou) masu domorodých bojovníků. V době digitálních triků je i těch cca 500 komparzistů úctyhodný výkon a bitva skutečně vypadá celkem přesvědčivě. Jistě, i zde je nutno pamatovat na rok výroby (1964). Tu a tam se mihne nějaký patetický moment, ale rozhodně to není v takové míře, jako třeba slavné Alamo s Johne Waynem, které jsem měl svého času vůbec problém dokoukat do konce. To, že film točili Britové (což je logické), je určitě dobře, protože všechny postavají mají úžasný přízvuk. V tomto ohledu exceluje zejména Michael Caine v roli velitele britské posádky. Jeho aristokratický způsob mluvy i držení těla, to je prostě jedna velká lahůdka. Rovněž dobře se také podařilo zachytit styl boje obou armád, "býčí" taktiků Zulů a střelbu v salvách Britů. Obojí působí velmi přirozeně a... (neubráním se výrazu) úchvatně. Takže (trocha klišé na konec), i když ten film má bezesporu své mouchy a možná ani nebude zcela historicky přesný, tak se určitě jedná o zážitek, který by žádnému příznivci válečných snímků neměl utéci. A přidejte si k tomu ještě skvělou hudbu skladatele J. Barryho... (01.09.2013)

Britská odpověď na Waynovo Alamo má podobu epického válečného velkofilmu Cye Endfielda postaveného na skutečných událostech z roku 1879, kdy při obraně Rorkes Drift vzdorovala stovka britských vojáků asi 4000 bojovníků kmene Zulu. V technickém slova smyslu je film dokonalý, přes onu oslavu statečnosti a heroismu je však také třeba položit si otázku, co britští vojáci v Africe vlastně pohledávali. (05.02.2007)

Klasické typy vojakov, niečo z vojenskej taktiky, heroizmu, sem-tam suchý britský humor, ktorý však situáciu veľmi neodľahčuje. Bezmocné zúfalstvo v malom. Odsúdenie vojny absentuje. Film je hlavne o jednej bitke s nutnými rýchlymi rozhodnutiami na pozadí napätej atmosféry možnej blízkej smrti. A to je dotiahnuté na maximum. (12.03.2016)

Nevim, jak vypadala bitva v Natalu ve skutecnosti, ale z filmu jsem mel pocit, ze kdyby Zuluove nebyli tak dementni, pevnost dobiji za 30 minut. O tech domorodcich ovsem vysoke mineni nemam a tak mi tento dojem muze byt lhostejny. Jinak se jedna o krasny vypravny film s vybornou kamerou a slusnymi hereckymi vykony. (19.01.2019)