Tri dňa

Pokud film nenabidne pribeh ani moznost sympatizovat s nekterou z postav, tak az na minimum vyjimek muj zajem o film postupne opadne. Kaliningradska oblast je zajimava sama o sobe, kulisy pro film jak delane, krome toho, ze jsem se ale dival ve filmu po okoli me Trys dienos nechalo bez zajmu. Druhy film rezisera Bartase a mam pocit, ze my dva kamaradi nebudeme... (31.12.2014)

Dialogy zřídkavé, dialogy končící otázkou, chybějící odpovědi - film takřka beze slov, a přece o lidské komunikaci, v níž se projevuje intersubjektivita vůbec. Odcizení moderního člověka manifestované v narušené možnosti sdílet slova, tedy sdílet se navzájem - jazyk nemůže fungovat mezi izolovanými jedinci, a proto příští Bartasův film bude "Koridorius", v němž se již nemluví vůbec. Ale je tu i rozdíl oproti např. Antonionimu, který je jedním z velkých iniciátorů evropské kinematografie odcizení (rozdílů je samozřejmě z kinematografického hlediska nespočet, nám zde jde jen o téma odcizení moderního člověka) - geografický a časový: Antonioniho odcizení hrdinové, uprostřed západních blahobytných zlatých šedesátých. Oproti tomu Bartasův svět Východu na předělu, rozpadající se, opouštějící jeden marasmus směrem k druhému. A zde můžeme problém komunikace vztáhnout k jeho biotopu: rozpad SSSR, pád komunismu, příchod jiné reality, neboli konec jednoho celého společenského jazyka a příchod jiného (mlčící zevlující obyvatelé Kaliningradu se schází na pustnoucím náměstí, kde se ještě před několika lety nejspíš konaly oslavy VŘSR, 1. máje atd.). Je však s podivem, že Bartas aktuální historii přímo nezkoumá, proto je možné jeho filmy číst i jako nadčasové sondy do lidského života. (26.09.2015)

Při málokterém filmu se tak dokonale podaří přenést na diváka silnou dávku depresivní atmosféry, plnou zoufalství a beznaděje, jako v tomhle příběhu tří lidských bytostí ztracených ve městě, které působilo už samo o sobě dost neutěšeně. Šarunasovi Bartasovi se to v jeho prvním celovečerním filmu podařilo přímo v koncentrované formě a já se přiznám, že se na mě přenesl i ten chlad a zima, která čišela snad z každého záběru kamery. "Jsem krutý a něžný - jsem život." (06.10.2014)

Pokud snad čekáte pozvání na nádhernou dovolenou do sluníčkářské oblasti, kde jsou všichni šťastní, tak byste měli sáhnout po jiném filmu. Z každičkého záběru sálá deprese a beznaděj. Snímek doporučuji zhlédnout nejlépe před spaním. Zaručeně se vám bude něco krásného zdát. Nesnesitelná místa se od těch nepříjemných liší jednou podstatnou maličkostí. V těch nesnesitelných se člověk cítí tak zle, že tam nedovede ani soustružit s protějškem hmatatelného pulsu. Jedním takovým krásným místem bývaly třeba koncentrační tábory. Dalším takovým místem je evidentně Kalinigrad. Krásné místo, kde nenajdete s výjimkou špíny, smradu, deprese a nekonečné nudy vůbec nic. Pokud snímek vznikl jako reakce na nepříjemný turistický nával, tak zajisté setřese celé davy potenciálních návštěvníků. Děkuji Šarunovi za zpříjemnění večera. Místy jsem bohužel ztrácel pozornost. Tempo je totiž nesmírně uspávající. Dávám nejslabší tři hvězdy, jaké jsem v poslední době dal a milovníkům tohoto žánru nejvřeleji doporučuji cokoli z dílny Bély Tarra, zejména Turínského koně, který je po všech směrech přeci jen kvalitativně podstatně výš. (03.04.2018)

Bezútešná realita vo všetkej svojej "kráse". Cesta z vidieka do mesta tu poskytuje také rozčarovanie, že ani známe prirovnanie ku kaluži a blatu by na jeho opis nestačilo. Dekadencia, špina a prach, ktorý nezmyjú ani slzy beznádeje. Film je ale strašne mĺkvy, myslím si, že viac dialógov by mu vôbec neuškodilo. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (05.04.2015)