Motýlek

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% (12.05.2015)

Sprdnúť film,ktorý sa zapísal do svetovej kinematografie, len preto, že kniha je lepšia?Zfilmovať tak kvalitnú a masovo obľúbenú knihu,nie je jednoduché a je pochopiteľné,že nie každý je spokojný. Je velmi ťažké vtesnať do dvojhodinového filmu všetky postavy a udalosti, keď v knihe autor venuje dve strany len citovému rozpoloženiu hlavného hrdinu. A to hlavné, každý má svoju fantáziu a hlavného hrdinu si predstavuje inak. Myslím, že S.McQueen to zvládol úplne fantasticky a toto je film pre ktorý sa narodil. Dega v podaní D.Hoffmana za ním nijako nezaostáva. Videl som to mnohokrát, prvýkrát asi keď som mal osem rokov, ale ani po toľkých rokoch film nestratil na príťažlivosti.A to sa o každom filme nedá povedať. Scény na samotke,chytanie krokodíla,motýlov...,no nádhera."A za koľko by ste preniesli tohto?"...100%. (10.02.2009)

Taková rodinná legenda, jakou bylo například Tenkrát na Západě anebo Sedm statečných. Asi už jste pochopili, předaná mým otcem. Konečně po mnoha letech a pár záběrech viděných v televizi odkoukáno vcelku. Výborný film, jeden z těch co i přes krutou stopáž utečou slušně rychle (no rozhodně líp než Motýlkova Izolace). Dva dny bez vody na moři? No nevím, ale touhle optikou nejde nahlížet ani na to věznění. Viděno v přesném dabingu Jaromíra Meduny a Jiřího Štěpničky. Tvůrci si nakonec prosadili i trochu toho ženství v podobě domorodek. (28.01.2018)

Silný filmový žážitek z vězeňského prostředí. Výborné herecké výkony, jaké jen tak někde neuvidíte. Asi nejsilněji na mě zapůsobila scéna, kdy byl Steve McQueen zavřen půl roku ve tmě na samotce. Jeho totálně zdevastovaný výraz jsem mu prostě nemohl nevěřit. Steve spolu s Dustinem Hoffmanem tvoří výbornou dvojku. Motýlek je takový filmový vězeňský klenot, který se může hrdě postavit do řady spolu s Shawshankem nebo Zelenou mílí. (20.12.2007)

Tomuto filmu by možná nejvíc slušel remake, jenže představa, že by McQueena nahradil třeba Tom Sugar nebo jiná present days stár, mi vyvolává nepříjemné chvění v krajině břišní. Mimo jiné, zde je asi nejlepší příležitost vzkázat všem, kteří klidně napíšou: Knihu jsem nečetl.... No a co ti v tom brání, pitomče? (03.10.2011)