Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Steve McQueen jako nepoddajný vězeň Motýlek se svérázným tetováním a Dustin Hoffman jako slabší, intelektuálně založený padělatel peněz Louis Dega, vytvořili hlavní herecké úlohy v nezapomenutelném filmu režiséra Franklina J. Schaffnera. Vypráví příběh mužů, kteří jsou za své zločiny odsouzeni na doživotí a deportováni do nechvalně proslulé věznice na Ďábelských ostrovech, kde si odpykávali trest nejhorší zločinci. Tamní podmínky byly nelidské, režim tvrdý a naděje na únik prakticky neexistovala. Po svém příjezdu trestanci uslyší od ředitele tábora: „Ode dneška patříte trestní správě Francouzské Guayany. Odsouzenci na osm a více let zůstanou po odpykání trestu v Guayaně na práci jako kolonisté po dobu původního rozsudku. Národ vás odepsal. Francie vás vyvrhla.“ Právě v pracovním táboře se Motýlek spřátelí s vězněm Degou. Myšlenka na útěk je jediné, co ho udržuje při životě. Po jeho prvním neúspěšném útěku se po čase pokusí uprchnout z tábora společně… Film byl natočen podle pamětí bývalého trestance a galejníka Henriho Charriera (1906–1973), exteriéry vznikaly v tropických krajích Střední Ameriky. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (701)

klerik 

všechny recenze uživatele

Väzenské drámy sú mojou slabosťou, len škoda, že kniha je oveeeeeeľa obšírnejšia. Je síce celkom logické, že to museli skresať - a urobili to celkom dobre - ale predsa je to slabší zážitok ako na papireri. Herecké výkony su však vyhrotené na maximum a aj napriek odchylkám, som mal pocit akoby postavy vypadli z knihy... ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Stevea McQueena jsem vždy respektoval, ale nepovažoval jsem ho za charakterního herce. Motýlek můj názor změnil. Jeho fyzická a psychická proměna byla působivá. Když jsou na konci s Hoffmanem na tom ostrůvku a oba už jsou zpola magoři, působí to groteskně i smutně zároveň. Oproti jiným vězeňským filmům je Motýlek zajímavější díky prostředí Francouzské Guayany. Hrdina musí přemoci jak vězeňský systém, tak nástrahy džungle na druhém konci světa a setká se díky tomu se spoustou zajímavých postav. ()

Reklama

ainny 

všechny recenze uživatele

Klasika, která se sem dostala i v rudém dávnověku. Knížce se pochopitelně nemůže vyrovnat, ale i tak je to herecký koncert, který by měl patřit mezi "povinné filmy" každého filmového fandy. Snad nejvíc se mi vryla do paměti scéna s malomocnými. Netušila jsem, že existuje nenakažlivá forma lepry (tedy dokud to ve filmu nezaznělo) a o to víc jsem obdivovala Motýlkovu statečnost a touhu po svobodě, které překonaly i strach z téhle odporné nemoci... ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Vymaž si z hlavy naději a masturbuj co nejméně. Bere to sílu." Dle mého názoru by vězení nemělo být dovolenkovým táborem, kam se klienti rádi vracejí a to na Ďábelských ostrovech je přesně dle mého gusta. Horší je to s Henri Charriérem. On totiž ve své knize tvrdí, že je nevinný a to bych mu pak fandil v útěku až bych si vykřičel hlasivky. Jenže porota nepochybuje o tom, že je vrah a v takovém případě mé neméně hlasité fandění bude patřit ostraze. K filmu se tedy snažím přistoupit jako nestranný divák a musím se přiznat, že tamní vězeňský systém mi příliš zábavy nepřinesl, brodění se bahnem taky nebylo nic příjemného a ta tolik opěvovaná touha po svobodě to u mne na víc než tři hvězdy nevytáhla. ()

Galerie (86)

Zajímavosti (27)

  • Kritici knihy autorovi často vyčítali nepravdepodobnosť. Henri Charrière stále trval na svojom a hovoril: „Nič som neprifarbil, všetko je úplne pravdivé." (gogo76)
  • Henri Charrière ako bývalý zlodej, väzeň a majiteľ nočného klubu napísal svoj príbeh až v 62 rokoch. Svoj príbeh písaný ručne do školských zošitov poslal vydavateľovi s poznámkou: „Toto je moje dobrodružstvo. Nechajte ho profesionálne prepísať.“ Vydavateľovi slúži ku cti, že text vydal bez úprav a kniha sa okamžite stala bestsellerom. (gogo76)

Související novinky

Reklama

Reklama