Až na konec světa

4,5* Další Wendersova mnohovrstevnatá variace na to, co je v životě člověka nejdůležitější. Lidé, kteří hledají své naplnění ve vztazích, v práci, v obětování se pro druhé? Lidé, kteří hledají sebe sama? Svět, který lidé vedou až téměř na samotný konec... Mírně zahlcená a překombinovaná první třetina snímku s Wimovým oblíbeným motivem cesty, která mi přijde v porovnání se zbytkem snímku tak trochu zbytečná a nádherné poslední dvě třetiny snímku s opět vynikajícím soundtrackem, skvělou kamerou Robby Mullera, nádhernými impresionistickými distorzemi obrazu a působivou atmosférou. Většina obrazů v naší mysli je vlastně jen odrazem viděného, ale k tomu, aby se podařilo uchovat tyhle obrazy v paměti dlouhodobě, je zapotřebí silných a opravdu barvitých podnětů. A to Wenders v závěru filmu působivě zapřičiňuje. A vlastně nejen v závěru... (16.01.2010)

Hezké obrázky. Zbytek je přefinancovaná bezradná s...ka. Z překotného znovuobjevování se a bouřlivého vzájemného vítání se zhola podružných a v "příběhu" dříve znepřátelených postav se vzpamatovávám dodnes. Wenders prostě zaměstnal kamarády a byl rok 91; ale měl tam i hvězdy, ba i Asiaty a Aborigince, kteří se museli objevit a pak se přivítat - a tak plácal, plácal až uplácal. Peněz měl dost. Dal jsem *, po měsíci zvyšuju o hvězdu, protože jsem pochytil (alespoň) jeden silný étos filmu (kromě klobouku Dommartin a postmoderní přepjatosti vůbec) - je to vize závislosti na displejích, která došla naplnění - někteří mí přátelé dnes i serou ajfounem. (25.01.2015)

Wim tentokrát procestoval skoro celou zeměkouli, aby natočil jeden ze svých nejlepších filmů. Jestli úplně nej, to nedokážu tvrdit, protože mi jich ještě několik zbývá. Naštěstí, je jich čím dál, tím míň. Ale jak ten seznam pomalu ubývá, tak můj obdiv k tomuhle kouzelníkovi roste. Pomalu, ale jistě, s každým novým filmem, je to stále silnější. Uvidíme, kde se to zastaví, ale jestli to tak půjde dál, budu si asi speciálně pro něho závést novou, bodovací stupnici. Z téhle už víc nevyždímám. (10.03.2016)

Videná 280 minútová verzia. Skoro päť hodín som sa pozeral na prapodivný zlepenec významov, príbehových štruktúr a prazvláštnych postavičiek obývajúcich Wendersové univerzum podivuhodností na pozadí akejsi neistej reality. Prvá časť je putovanie. Road movie postupne prechádzajúca najznámejšími miestami sveta. Tá druhá časť, odohrávajúca sa len v Austrálii je zase komornou sci-fi o živote, snoch a príbehoch. Všetko spolu krásne korešponduje a aj napriek dĺžke z toho vyviera silná režisérska koncepcia. Nebudem asi ďaleko od pravdy, keď napíšem, že Wenders pristupoval k filmu ako emočne zainteresovaný tvorca. Všetko čo chcel vypovedať, či už je to názor na svet, na príbehy alebo na spôsob ako sú nám príbehy prezentované je tu obsiahnuté v dokonalej príbehovej symbióze. V zásade je to film, ktorému sa dá vytknúť len máločo. Nech už je to vaša šálka čaju alebo nie, nebude asi nič k čomu by ste film vedeli svojou formálnou precíznosťou prirovnať. Aspoň ja neviem. A to, že film prepadol nie je ani tak znak multižánrovosti. Tá tu funguje. Je to skôr spôsobené neustálim koketovaním s komerčným filmom, pričom sa jedná o poctivý art. Hudba skvelá. Rovnako aj ústredné trio. Mňa osobne ešte potešil aj sympaťák Vogler. Takéto filmy sa točili len chvíľu. A sú príjemnou spomienkou na to, ako sa autorská všestrannosť hodila na malú chvíľu do jednej doby, a fungovala svojsky, dokým ju nenašli tí , čo ju nájsť mali, a nezobrali si z nej to, čo sa z nej zobrať malo. (07.12.2021)

Nesúvislý dej, ktorý sa tiahne filmom s dlhočiznou stopážou (videná 158-min. verzia). Akési soft sci-fi road-movie, ktoré začína i končí divne, a v ktorom sa väčšina postáv chová nelogicky. Nepomôžu veľmi tomu ani Hurt, ani Neill. Práveže sa divím Neillovi, že sa na taký ľahký eurobizzarre dal nahovoriť. Nečudo, že film skončil absolutným prepadákom. Čo sa mi ale páčilo, bolo vykreslenie blízskej budúcnosti, tj. svet sa celkovo nezmení, iba pribudne pár high-tech hračičiek. Hodnotenie: 45% (25.06.2014)