Jane Eyre
Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (více)Obsahy(1)
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Sirotek lowoodský. I pod tímto názvem byl někdy vydáván (a převáděn na filmové plátno) nejslavnější román Charlotty Brontëové. A plným právem. Neboť Jana, jeho ústřední hrdinka, sirotkem byla a v nechvalně známé lowoodské škole pro osiřelé dívky strávila plných deset let. Mnoho jiných takováto zkušenost zlomila. Jana ale byla silná osobnost. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla v sebevědomou mladou ženu, která věděla, co může světu dát – a co od něj může chtít. A její první místo vychovatelky jako by jejímu sebevědomí dávalo za pravdu. Neboť Thornfield Hall se všemi svými obyvateli jí otevřel laskavou náruč a nabídl domov, jaký nikdy nepoznala. Jana ovšem netušila, že v jeho zdech se ukrývá tajemství, které se pro ni má stát osudným... Jana Eyrová, která vyšla v r. 1847 a od té doby je neustále znovu a znovu vydávána na celém světě, zaujala filmaře již v samých počátcích kinematografie. Od r. 1910 do r. 1921 bylo natočeno nejméně deset němých verzí, počet verzí zvukových je minimálně srovnatelný. Nejznámější je pravděpodobně americký film z r. 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Ani tato Zeffirelliho verze z r. 1995 není zdaleka poslední. Režisér, který je velkým ctitelem anglické literatury a divadla, k ní přistoupil po svých dřívějších setkáních se Shakespearem (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Hamlet). Mimořádnou péči věnoval hereckému obsazení. Malou Janu hraje Anna Paquinová, která získala Oscara za svou roli ve filmu Piano. Charlotte Gainsbourgová, dcera herečky Jane Birkinové a zpěváka a skladatele Serge Gainsbourga, byla na roli dospělé Jany vybrána z mnoha stovek kandidátek především proto, že je v ní, jak říká režisér „velká vnitřní krása a síla“. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve svých dvanácti letech a už o tři roky později získala Césara za film Nestoudnice. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
Je nepísaným pravidlom, že film natočený na motívy knihy mnohokrát (nie vždy) zďaleka nedosahuje dejovej mnohovrstevnatosti, akou disponuje kniha, takže asi ani nemá zmysel kritizovať tento klasický nedostatok. Hoci je táto verzia ukrátená o duchaplné existenčné dialógy medzi Rochesterom a Jane, hoci je vášeň a iskrenie medzi hlavnými postavami silnejšie na stránkach knihy než v dlhých skúmavých pohľadoch vo filme, William Hurt a Charlotte Gainsburg zahrali svoje úlohy presvedčivo a Thornfieldu či krásne chladnému anglickému prostrediu som nedokázala odolať. Najviac ma mrzí skratkovitý a odmeraný koniec, pretože ten dosahoval v knihe emocionálnych výšin. ()
Réžijne a herecky výborné, ale problém vidím v samotnom deji, ktorý vie upútať iba občas, a udalosti na konci, (SPOILER), kedy sa z Janky Chudobnej stane Janka Bohatá, sú klasickým prípadom deus ex machina. Miestami pôsobivé, celkovo to bolo dobré, ale takéto filmy podľa pier anglických spisovateliek o odkrývaní rodinných vzťahov ma veľmi nezaujímajú. 8/10 ()
"Navzdory skvělému režisérovi je pro mě tahle adaptace mého oblíbeného románu zklamáním. William Hurt opravdu není "divoký vulkán" nýbrž naprostý flegmatik." Tak část tohoto komentáře jsem napsala asi tak před půl rokem. Trochu jsem změnila názor. Zklamání to není, je to jen jiné vyprávění než jak bych si ho já představovala. Když se člověk oprostí od "svého ideálního vidění" a dovolí i výklad jiný, může být i mile překvapen. V příběhu opravdu nelétají vášně a hromy a blesky, režisér spíš všechno vsadil na klidnou, melancholickou notu a podle toho vybral i představitele. Jane v podání Charlotty Gainsbourg je vnímavou a citlivou dívkou, Rochester Williama Hurta tedy opravdu není "vulkán", ale zklamaný, unavený - občas ironický, ale vlastně milý člověk. Oba herci k sobě ale byli vybráni dobře. Velkou výtku mám ale ke způsobu sestřihu filmu. V tomto směru se mi daleko víc líbila verze z roku 97. Tam (přestože na to měli cca o 10 minut méně) jsem měla pocit, že mi nic nechybí a vše podstatné bylo řečeno. Tady mi zase přišlo zbytečně dlouho natahované dětství a vlastně od svatebního dne se děj hnal přímo úprkem. Zkrátka tu mám pocit nevyrovnanosti. Celkové hodnocení 70 %. ()
Snažím se pokud možno neporovnávat filmové příběhy s jejich knižními předlohami (v těch řídkých případech, kdy je znám), ale tentokrát mi prostě nic jiného nezbývá. Nezáleží na tom, že moje představy o osobnosti hlavní hrdinky splňovala Jana Eyrová jen v dětském věku (o panu Rochesterovi raději vůbec nehovořím). Jde čistě o příběh. Jakmile malá Jana dospěla, byl postupně víc a víc osekávaný a zjednodušovaný, až z něj nakonec nezbylo prakticky nic, co by stálo za zmínku. Zůstala jen podprůměrná romantika s hezkými záběry kamery a s několika citáty z knížky Charlotte Brontëové, které díky nepovedenému zpracování námětu ztratily hlubší význam. ()
Velmi dobře a poutavě natočená adaptace knihy Charlotte Brönteové o dívence, která musí bojovat s osudem, jenž není vždy ten nejlehčí. Mně osobně se sice moc nelíbila hlavní představitelka, to ale vůbec nic nemění na tom, že tato adaptace patří k těm povedeným. Hudba: Claudio Capponi & Alessio Vlad ()
Reklama