Jane Eyre
Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (více)Obsahy(1)
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Sirotek lowoodský. I pod tímto názvem byl někdy vydáván (a převáděn na filmové plátno) nejslavnější román Charlotty Brontëové. A plným právem. Neboť Jana, jeho ústřední hrdinka, sirotkem byla a v nechvalně známé lowoodské škole pro osiřelé dívky strávila plných deset let. Mnoho jiných takováto zkušenost zlomila. Jana ale byla silná osobnost. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla v sebevědomou mladou ženu, která věděla, co může světu dát – a co od něj může chtít. A její první místo vychovatelky jako by jejímu sebevědomí dávalo za pravdu. Neboť Thornfield Hall se všemi svými obyvateli jí otevřel laskavou náruč a nabídl domov, jaký nikdy nepoznala. Jana ovšem netušila, že v jeho zdech se ukrývá tajemství, které se pro ni má stát osudným... Jana Eyrová, která vyšla v r. 1847 a od té doby je neustále znovu a znovu vydávána na celém světě, zaujala filmaře již v samých počátcích kinematografie. Od r. 1910 do r. 1921 bylo natočeno nejméně deset němých verzí, počet verzí zvukových je minimálně srovnatelný. Nejznámější je pravděpodobně americký film z r. 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Ani tato Zeffirelliho verze z r. 1995 není zdaleka poslední. Režisér, který je velkým ctitelem anglické literatury a divadla, k ní přistoupil po svých dřívějších setkáních se Shakespearem (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Hamlet). Mimořádnou péči věnoval hereckému obsazení. Malou Janu hraje Anna Paquinová, která získala Oscara za svou roli ve filmu Piano. Charlotte Gainsbourgová, dcera herečky Jane Birkinové a zpěváka a skladatele Serge Gainsbourga, byla na roli dospělé Jany vybrána z mnoha stovek kandidátek především proto, že je v ní, jak říká režisér „velká vnitřní krása a síla“. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve svých dvanácti letech a už o tři roky později získala Césara za film Nestoudnice. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
Keď som mal trinásť rokov mama prišla za mnou s tým, že už som dospelý muž a tak nech si prečítam tuto knihu a poviem jej svoj názor.Vhupol som do deja, Janička ako správna holčička bola hneď mojou kamarátkou a ako zrelú ženu som ju začal milovať a stál som sa pánom domu v ktorom bola Jana guvernantkou.Miloval som ju a chcel, aby aj ona milovala mňa a tak všetko išlo podľa mojich predstáv a ja sa cítil nesmierne pyšný, ako pán tvorstva, ale chyba lávky, za každou pýchou ide pád a ten môj bol krutý, mal som byť ženatý s nejakou šialenou ženou, všetko sa zrútilo ja sa rozplakal a tresol knihu o zem.Mama ma patrične uzemnila, tak sa muži nesprávajú a knihy sa netrieskajú o zem. Knihu som dočítal a povedal vtedy svoj názor, že tak si predstavujem lásku muža a ženy, mama sa spokojne usmiala. A ešte hodnotenie, ktoré k úcte k trinásťročnému chlapcovi, ktorého názor som ani po štyridsiatich rokoch nezmenil tak nechávam to naňho.Andrejko dáva päť hviezdičiek aj keď ten jeho film bol lepší a Janka v ňom bola krajšia, tak mu to prepáčte. ()
Tuto Jane Eyrovou jsem si pustil vzápětí po zhlédnutí nové Fukunagovy verze, protože mě zajímalo, nakolik je „senzačnost“ novějšího zpracování na škodu či ku prospěchu věci. Dospěl jsem k závěru, že Zeffirelliho verze je o dost přirozenější, civilnější, méně „mastňácká“ a celkově se mi líbí ještě o něco víc, než velmi moderní a lehce podbízivá novinka. Hurtův Rochester je spíš správně dvojznačný, než těžký a jako osoba nedůvěryhodný Rochester Fassbenderův, naopak dětské představitelky na mě moc nezapůsobily. Každopádně romance je to hezká a ačkoli mám raději austenovské adaptace, prodchnuté autorčiným optimismem a smyslem pro humor, Jana Eyrová patří k filmům, jež stojí za to vidět. ()
Janu Eyrovou u nás známe hlavně ze stejnojmeného českého seriálu, který byl trochu dlouhý, roztahaný a oplýval spoustou mírně řečeno zbytečných scén. Knihy Charloty Bronteové si všiml i Zeffirelli, který má s adaptacemi bohaté zkušenosti (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie). A zase to dokázal. Film si užíváte, děj je celkem tajemný, jen hlavní dvojice se úplně nehodí, zkrátka to mezi nimi nejiskří jako kdysi mezi Burtonem a Taylorovou. Trošku mě zarazil happyendovský závěr. ()
Réžijne a herecky výborné, ale problém vidím v samotnom deji, ktorý vie upútať iba občas, a udalosti na konci, (SPOILER), kedy sa z Janky Chudobnej stane Janka Bohatá, sú klasickým prípadom deus ex machina. Miestami pôsobivé, celkovo to bolo dobré, ale takéto filmy podľa pier anglických spisovateliek o odkrývaní rodinných vzťahov ma veľmi nezaujímajú. 8/10 ()
Ve srovnání s adaptací z roku 2011 snižuji hodnocení, a to opravdu výrazně. V několika chvílích jsem se musela až smát patetičnosti a zbytečně doslovnému kopírování vět z předlohy. Oproti Fukunagově Janě Eyrové jsem nedokázala s žádnou z postav soucítit a někdy ani pochopit jejich motivace. Taky nechápu, jak může být režisér spokojený s "vykastrovaností" hereckého projevu herců v hlavních rolích - žádná chemie, napětí, přitažlivost. Prostě průšvih. ()
Reklama