Polibek pavoučí ženy

Snímek s pozoruhodnou atmosférou. Zároveň velmi drsný i velmi jemný, velmi ošklivý i velmi krásný, velmi smutný i velmi vtipný. S tímto filmem je to vlastně stejné jako s výkonem Williama Hurta - nevíte, co si myslet; zda ho odsoudit nebo politovat, odkopnout nebo obejmout... To, jakým způsobem Hurt vytvořil komplexní postavu, která vás v každém svém gestu zároveň irituje a zároveň vybízí k soucitu, se dá skutečně nazvat hereckým mistrovstvím. S filmem mám jediný problém, a to je mé příliš vysoké očekávání. Když jsem slyšel, že jde o legendární brazilský snímek s queer tématikou, který se jmenuje Polibek pavoučí ženy, obsahuje snové sekvence a byl podle něj vytvořen muzikál od fantastické dvojice Kander - Ebb, čekal jsem, že půjde o nekonvenční surrealistickou podívanou; něco mezi Timem Burtonem a Priscillou, královnou pouště. Trochu mě tedy zklamalo, že jde vlastně o dost klasicky vystavěné konverzační vězeňské drama, kde se 90% stopáže odehrává v jedné místnosti. I přesto jde ale o výjimečný a dojemný film o těch nejbizarnějších podobách lásky. (09.11.2015)

Do tohto filmu som sa pustila s pomerne vysokými očakávaniami a zvedavosťou. Od začiatku na mňa veľmi nezapôsobil, no zaujala ma forma dvoch prepletajúcich sa línií, skutočnej a imaginárnej, a tak som mu počas celých 120 minút dávala jednu šancu za druhou. Po čase však i sprvu zaujímavá forma začala nudiť a príbeh na mňa pôsobiť čím ďalej, tým menej uveriteľne. Nezaujal ma ani William Hurt v hlavnej úlohe, za ktorú dokonca získal i Oscara (ale poznáme predsa Akadémiu...).Napriek tomu musím povedať, že ak nič iné, tak to vzhľadom na rok vzniku považujem za celkom odvážny filmársky počin. (31.03.2013)

8/10 Koncert dvou herců za zdmi věznice. Z prostředí hnusné cely se dostaneme jenom ve chvílích vzpomínek a závěrečné katarzi. No a samozřejmě ve fantasijním prostředí vyprávěných filmů. Při politickém zabarvení nejde nevzpomenout na výborný český seriál Přítelkyně z domu smutku, kde se věci dějí tak trochu z jiného pohledu. Jenom mi to jejich intermezzo přišlo až moc idealistické začínaje velikostí cely, přísunem jídla a konče pohodovou atmosférou klábosení. Tu "buznu" jsem opravdu Hurtovi sežral i s navijákem, ostatně stejně jako ostatní mužské postavy. Asi jsem ve většinovém publiku divný, ale matka Bragová mi podobně jako její dcera přijde dost o ničem a samotné minifilmy svými pseudonáměty jakoby předznamenávaly Simandlovu tvorbu v bramborárně porevolučního Československa. (02.10.2008)

V mladosti som si kládol za povinnosť dopozerať aj film, ktorý ma prakticky od začiatku nebavil, a to len preto, aby som mal morálne právo vysloviť kritiku na jeho adresu. Dnes už si viac vážim svoj čas, ako dodržiavanie nejakých vymyslených pravidiel. A tak som sledovanie Bozku pavúčej ženy asi po pol hodine prerušil a nehodlám v ňom pokračovať. Je to film pre inú cieľovú skupinu a jej príslušníci ho môžu sledovať aj opakovane. (30.12.2023)

William Hurt by měl dostat metál (a taky dostal) - Babencovo typické prostředí - jihoamerická věznice, homosexuální postava - vše postaveno do kontrastu s vyprávěním děje kýčovitého filmu --- je to intenzivní nálož, která se umí dostat pod kůži - mě osobně ale vadila jistá "naivita", se kterou dvě hlavní postavy přistupovaly jedna k druhé až k osobnímu happyendu. Nevím, trošku mimo šálek mé kávy, přes nižší hodnocení uznávám kvality snímku. 7/10 (23.07.2007)