Mind Game

Nevím čím to, obecně mám japonské anime strašně rád. A pokud jsou ujeté, nebo mega-ujeté, tak také. Už jsem jich viděl docela dost. Ovšem tohle je divná věc. Nevím proč, zvlášť vzhledem k obecnému hodnocení tady na csfd, ale snad roky mi nic tak strašně nesedlo, jak tohle... Film jsem sledoval na dvakrát (což zásadně nedělám a rozkoukaný film vždy dokoukám, pokud se nevyskytnou vyjímečné situace, které tomu brání), druhá polovina pro mne byla vyloženě mučení a já stále koukal na stopáž, a posouval ukazatel stopáže filmu vyloženě očima dopředu. Film mne naprosto nebavil, nepřipadal mi vtipný, nesmál jsem se z něj (až na pár výjimek), úplně mne drtil svým "od ničeho nikam" dějem. Vím, že to všechno byl účel tvůrců, spousta nápadů mi přišla zajímavých, ale to ještě neumožnilo, aby mne film bavil. Prostě tohle na mne mělo podivný, těžko popsatelný, ale neuvěřitelně nudný vliv ... Never more ... (16.02.2009)

Nebyť úžasného záveru, a záverečného epilógu, odsúdil by som to ako graficky úžasnú nudu (čo toto anime koniec koncov aj je). Uletenosti tohto typu mám rád, no rád v nich aj nachádzam zmysel, no v tomto prípade to až na samotný záver bol iba výbuch surreálnych nápadov, ktorý príliš nedrží pohromade. Plné hodnotenia chápem, no ja som prehĺtal občas naozaj zťažka. (7/10) (20.10.2008)

Jak již ostatní naznačili nejde o běžný animovaný film. Lze zde nalézt místa v nichž jsem byl unešen a vnímal sem jen rychle měnící se děj. Pak ale přišla změna grafiky, kde autor zaexperimentoval s koláží a 3D animací a bylo po atmosféře. Některé části stály za 4-5* jiné za 2*. Občas nebylo potřeba ani slov k vyjádření myšlenek. Rozhodně stojí za to tento film vidět, ale jednou to bude bohatě stačit. ASi bych dal 4*, bohužel se občas zjeví nešťastné experimenty s grafikou a proto dávám jen 3. (14.10.2009)

Animovaná paralela tvorby Kacuhito Išiiho, ktorý svoju vlajkovú loď, Cha no aji, vypustil do sveta taktiež v roku 2004. Masaaki Juasa vytvára nezastaviteľne sa rozrastajúcu paletu motívov, animačných techník, závratne absurdných a neopozeraných nápadov, pričom vo všetkom audiovizuálnom ataku dokáže virtuózne tematizovať aj vlastnú chaotickosť. Imaginácia Mind Game predstavuje hurikán šialene zvrchovaného autorstva, niekoľkonásobne prerastajúceho rozmery samotnej veľryby, v ktorej útrobách značná časť diana dravo expanduje. Ak by obrazy a skulptúry Takashiho Murakamiho náhle ožili a spolčili by sa do jednej veľkej neohraničenej masy, vyzeralo by to presne takto. (19.02.2016)

Nevěřícně koukám na ta vysoká procenta. Tohle se líbí dnešní společnosti? No mě to teda hlava nebrala. Příliš chaotické záběry a barvy. Příběh, ve kterém je hlavní postava prostřelena skrz zadek a najednou je potom zase živa a stává se z ní hrdina... no nevím. Velká část filmu se odehrává v břiše veleryby, což už pro mě bylo po desítkách minut tak zdlouhavé a nudné, že jsem to vypla a raději šla žehlit. Až tak mne to nebavilo. Snad bych se musela pořádně přiopít, abych tomu dala víc než jasné slovní ohodnocení. Nikdy víc! (10.01.2010)