Dominion: Pod nadvládou zla

DOMINION dle mého nejvíce ubližuje kýčová "TV" produkce. Celkově bezkrevná záležitost, která je toho přímým důsledem je zde navíc korunovaná velmi slabými triky i maskami ( originál starý přes 30 let předbíhá prequel v tomto směru o několik koňských délek! ). Na druhou stranu mrazivý začátek vysvětlující přítomnost otce Merrina mezi vykopávkami slibuje mnohé a film obsahuje několik zajímavých míst. Jednoznačnou devizou filmu je pak výkon Stellana Skarsgårda, který mi jako mladší vydání Maxe von Sydowa maximálně pasuje. Už kvůli němu má cenu film shlédnout. (03.12.2009)

Opravdu, ale opravdu někdo natočil film a někdo jiný ho o rok později natočil prakticky celý znovu i s tím, že do hlavní role obsadil stejného herce, který ji hrál v tom filmu natočeném před rokem? Jako pohnutky filmařů mi jsou dost často u řiti, ale tohle je fakticky úlet. Nevím, zda je to kvůli tomu, že jsem o rok starší (a mnohem lepší) Harlinovu verzi viděl dřív, ale ač to má občas slušnou atmosféru, je tohle hodně slabší odvar. S mnohem více směšně digitálních úletů... Čím je to delší, tím je to nudnější. (06.04.2016)

Jedná se o velmi čajíčkovou verzi Zrození od Rennyho Harlina. Ne, že by jeho pojetí Vymítače ďábla bylo bůhví jakým klenotem, ale Pod nadvládou zla je zbytečností, která měla v úmyslu pojmou příběh lépe, ale stal se pravý opak. Tato verze prostě neměla tu správnou atmosféru a valnou část jsem se spíše nudil. Zrození bylo přece jenom lepší a čišelo z něho charisma a potenciál. V tomto případě však chybělo i to. (29.03.2022)

Schraderova verze vymítače je oproti verzi Harlina velice střídmá, neobsahuje zdaleka tolik akce ani speciálních efektů, je méně krvavá, trochu zdlouhavá a celá tak nějak tíhne ke stylu 80.let. Kamera a kulisy jsou pěkné. Základní myšlenka obou filmů je stejná, ale rozdílů je móře. Harlinově překombinovanější verzi jsem dal *** a této, po všech stránkách jednodušší, ale o něco sympatičtější, dávám stejně. (13.02.2007)

Rozhodně lepší jak Harlinova prasárna. Tahle verze má ale svých problémů dost, především v tempu a gradaci. Ve chvíli, kdy by mělo Pod nadvládou zla vrcholit a být nejnapínavější, se sotva vleče do konce. Stejně tak ďábel vypadá spíš jako týpek, co má AIDS. Aspoň je tady nad čím přemýšlet, i když Schraderovo téma hříchu a vykoupení je furt dokola. Ve výsledku jsou oba filmy nejzajímavější jako studijní materiály, jak se dá jeden film natočit dvakrát úplně jinak. (01.02.2021)