Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Režie:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (více)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (62)
Prakticky ta ista schema ako v predchadzajucom Yamadovom samurajskom filme. Chudobny samuraj, povinnost, lojalita, moraly kod spravneho, hlavny hrdina sikovny v bojovych umeniach no pritom pacifista, silny zaverecny suboj. S ulavou sledujem, ze posledny diel trilogie, Love And Honour sa trocha z tejto schemy vymanil, je dobre vediet, ze Yamada nehodla tocit dalsi nekonecny filmovy serial (vid jeho 47 dielna filmova trilogia o Tora-sanovi). Ale aj napriek tomu, ze je to v podstate to iste, vobec to nevadi. Pretoze to co sa opakuje, to su zakladne hodnoty a nie obsah ci klise, ktore sa zvyknu opakovat skor v koemrcnych a americkych filmovych pokracovaniach. ()
Samurajské, čestné, akční, vtipné, morální, citové. Druhý film v samurajské trilogii se mi možná ještě víc líbil než ten první. Opět se zde ukazuje čest samurajů, v boji proti vzbouřencům, v boji s novou technikou, s láskou a žitím. Co se týče bojových scén, nejlepší byla ranka do srdce a "ďáblův dráp". Dojemná byla poslední scéna navrhnutí sňatku. ()
Yôji Yamada je geniální režisér a tímto majstrštykem mi to dokázal už podruhé. Jen proto, protože mi první část "trilogie" (Tasogare Seibei) sedla o něco víc, protože ji miluji a mám zažranou pod kůží a toto mě až tak neoslovilo (a současně je jasné, že se Yamada do značné míry recykluje), nedávám hodnocení maximální. Na druhou stranu, přestože je čas (polovina devatenáctého století) stejný, přestože jsou témata podobná, je film zpracován jinak. Osobněji. A v asijské kinematografii "málo viděný" závěr se mi líbil. ()
Musím přiznat, že ze začátku mě film moc nebral, rozvijujícím dějem mě ale příběh přímo vcucl do dějě, kdy jsem se přistihl, jak nemůžu od televize odtrhnout oči a nechat si ujít jediné slovíčko, seděl jsem jak přikovanej. Příběh je zasazen do Japonska 19.století, kdy ještě žijí praví samurajové, avšak pokrok se nedá zastavit a ze Západu sem pronikají pušky a děla k naučení se nové techniky boje. Avšak samuraj je samuraj a samurajská čest je samurajská čest. Příběh se krásně rozvijí a posledních 30 minut jsou zde 3 takové silné scény, že jsem hltal každej záběr, výbornou kameru, krásnou hudbu a skvělé herecké výkony. Hlavně ty dlouhé záběry beze střihu jsou ohromující, stejně tak i občasné komediální vsuvky nemají chybu. Dozvíme se i, co ukrývá technika Skrytého ostří, to je hodně silná záležitost. A poslední scéna, při které se dostavilo příjemné mrazení po celém těle a usměv na tváři je opravdovou třešničkou na tomto filmovém skvostu. No nic, jdu shánět další filmy od Yôji Yamady. ()
Jen nechejme klobouky na hlavě. Za exotickou fasádou se schová leccos, a tak jsem byl i já na začátku asi dvacet minut nadšený. Ale pak už jsem se zorientoval. Příběh je zcela šablonovitá sociální romance. Uznávám, že ve srovnání s žánrově příbuzným Zwickovým Posledním samurajem je zde méně efektního pózování a kýčovitých obrázků a přece jen o něco více reality. Asi jako v pohádkách Boženy Němcové. Ovšem vzhledem k lokalizaci se tu namísto přebírání hrachu obracejí rýžové otruby. ()
Reklama