Krev jako čokoláda

Bylo to docela blbé a poster zde vypadá lépe, než celý film. Tak co mne rychle napadá? Název jsem příliš nepochopila, byť se ho myslím snažili ve filmu nějak vysvětlt, pro mě zbytečně, Hugh Dancy tu plýtvá svým talentem, zatímco pěkná tvářička Agnes Bruckner sem víc než patří, děj odehrávající se v Bukurešti - proč proboha (opět vysvětlení, znovu mdlé), aspoň tedy ta Bukurešť mohla vypadat přitažlivěji, příběh hloupý, ale hlavně, film mohl být mysteriózní, napínavý, s hudbou si taky mohli vyhrát, ale nic z toho se nestalo. Bylo to bez chuti. (03.04.2011)

Krev jako čokoláda - film s lákavým názvem i obsahem - se ke mně dostal tím úplně nejlepším způsobem, tedy náhodou, takže jsem se vyhnula přehnaným očekáváním. Onen romantický příběh lásky mezi obyčejným smrtelníkem a slečnou-vlkodlakem, který se z toho vyklubal, byl nakonec moc sympatický. Srovnávat s Underworldem nemůžu, jelikož jsem ještě neměla tu čest, ale ať už tohle je vykrádačka, nebo ne, mě to moc bavilo. Nebýt toho kýčovitého závěru, možná bych šla s hodnocením i výš, takhle jsou z toho jen hvězdy tři, s ohledem na úsměv Hugha Dancyho hodně silné;-) (23.05.2009)

Slabučký odvar z vlkodlačích filmov. Najprv som bol rad, že tu nie sú nejaký hnusne spravený vlkodlaci, ale zas takýchto psíčkov si tiež mohli odpustiť. Je to slabé na všetkých frontoch. Akcie je tu máličko, príbehová stránka prvoplánová a nezaujímavá. Triky tu hádam ani neboli, keď nepočítam tie svietiace skoky, ktoré boli otrasne zo všetkých hľadísk. Film sa nejako ani nesnaží diváka niečím upútať, ide si len svojou trápnou linkou. Čakal som solídnejšiu jazdu. Takto len slabé 2*. (29.03.2021)

Něco jako Underworld, ale slabší. O hodně slabší. I když je tady Hugh Dancy, který je vcelku roztomilý, je jinak obsazení zbytečně nevýrazné. Speciálně samozřejmě hlavní představitelka, která na mne jako vlčice opravdu nepůsobí. Jinak klasicky protřelý příběh o zakázané lásce tedy nenadchne, ale kombinace krve a čokolády zas tak špatná není. (20.07.2011)

Po celkom slušnom úvode som mala pocit, že sa mi dostane filmu, ktorý ukáže hon na vlkodlaky. Ukáže, že človek je najväčší predátor, aj keď jednoznačne nie najsilnejší. Jednoducho ukáže krutosť, s akou sa človek vyrovnáva so svojimi konkurentmi v rebríčku evolúcie. Už po pár minútach prišlo vytriezvenie. Krv ako čokoláda si ani nezaslúži nálepku horor, pretože nielen, že to nemá žiadnu atmosféru, nielen, že sa človek nebojí, ale dokonca som mala pocit, že sa o to ani nikto nesnaží. To, aké bolo groteskné, keď sa hlavní hrdinovia menili vo vlkov, ani nespomínam. Ja mám totiž vždy najradšej príbeh a spracovanie si vo veľkej miere nevšímam (až keď podpriemernosť bije do očí ako kôl). Tento príbeh mi pripadal ako za korunu nožík (pardon, za 3 centy), zbúchaný za deň, vezúci sa na novej vlne posadnutosti nadprirodzenými vecami. Samozrejme, vzhľadom na cieľovú kategóriu divákov (diváčok), sme neboli ukrátení o sladké božteky, no najmä šokujúce odhalenie, že kto je kto a následné ťažké rozhodovanie, či úpenlivý plač (alebo o totálne nesympatickú ústrednú dvojicu). Analógia s Twilightom je jasná, (ale myslím si, že keby sme sa snažili o trošku viac, našli by sme tucty filmov, ktorých príbeh je ako cez kopirák) len namiesto Edwarda tu máme vlkodlačicu Vivien. Trošku mi dvíhal náladu Gabriel, ale aj dôvod je zrejmý. Olivierovi sa jednoducho odolať nedá. Na koniec, rozmýšľam, komu film odporučiť. Fanúšikom hororov určite nie, fanúšikom romantických filmov tiež nie, myslím, že tí až tak nemajú radi tématiku vlkodlakov. Napadá ma jediná skupinka. Teen dievčatá, fičiace na Twilighte. Ale aj tu prichádzame na problém, ktorým je, že takto zaslepení diváci si tú svoju prvotinu väčšinou bránia zubami nechtami a keď sa objaví niečo podobné, skritizujú to až pod čiernu, krvou nasiatu zem. (18.01.2010)