Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
K hodnocení tohoto seriálu musím zapátrat hodně v paměti. Vždycky jsem nadával, jak moc jsou amazonky nespravedlivé, že ty chudáky napadají takhle v přesile, takže jsem soutěžícím fandil o to víc. Jasná inspirace Pevností Boyard mi vůbec nevadila, byl jsem malý. Ale ani dnes by mi to určitě nevadilo, protože úkoly byly dost zábavné, někdy o hrubé síly a jindy o přemýšlení, ale díky neustálému odpočtu času a následnému sprintu na konci, kdy čas od času zjistili, že mají smůlu, jsem se vždy těšil na další díly. Znělka mi zní v uších stále a jdu hledat aspoň ty staré díly. Moc moc mi chybí a žádné dnešní reality show tuhle ztrátu nezacloní. ()
Škoda, že už takovýto soutěže dnes téměř nenajdeme (jediná světlá výjimka je snad Survivor). Je to opravdu velká škoda, protože tento typ soutěže byl a pořád je jediný, který mě opravdu baví. Bohužel o vítězi zde nerozhodují smsky, ale výkon každého jednotlivce. Což je asi důvod proč už takovéto soutěže dnes nevídáme (snad až na Survivora, i když už i tam je sms hlasování o nejoblíbenějšího trosečníka). ()
Je to už dávno co jsem to sledoval, v paměti utkvělo jen pár věcí. Soutěžící musí v závěru běžet po schodech aby stihli vlak, zajímavé úkoly a výborná atmosféra. Jestli by některá z TV stanice chystala reprízu, za sebe bych rozhodně nebyl proti. Každopádně ani v dnešní době nemá Xapatan příliš konkurence! ()
Tato soutěž byla u mě vždy až za Pevností Boyard, ale nic méně, nic lepšího k vidění nebylo (a vlastně není ani dnes). Zjistil jsem, že spousta lidí, tuto dobrodružnou hru s legendárním výběhem asi třistapadesáti schodů k vlaku, už ani nepamatuje, nebo vůbec nezná... Snad to nějaká naše TV ještě někdy, i s Boyardem, odvysílá. [7/1O] ()
Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama