Posedlost

No teda těpic=Tohle je ale hodně těžká vysoká škola....Je evidentní, že vše od herců přes kameru až třeba ke střihu má naprosto pod kontrolou pan od režie a z jeho umělecké vize se nic neuhnulo ani o píď.....Herci předvádí extrémní(!) herectví, které záměrně působí jako z jiného světa a za které zaslouží minimálně smeknout klobouk...Flipnic to přirovnal ke Cronenbergovi a nutno říct, že to není vůbec scestné..ono to na diváka opravdu útočí pomocí čudlíků a kontrolek schovaných někde v hlubinách podvědomí-tak jak to známe právě od Cronenberga......Nebudu předstírat, že jsem všechno pochopil, odhalil symboliku a že dokážu jasně vysvětlit co tím chtěl umělec říci= nepochopil,neodhalil,neumím =Ale něco skrytého v mé hlavě celou dobu souhlasně přikyvovalo, spokojeně mručelo a na konci to zatleskalo... (10.03.2011)

Popravde receno, moc nevim, co si o tom myslet. Film ze zacatku pripomina takovy psychologicky drama o rozpadu manzelstvi, kde se on a ona neustale hadaj, porad je nejakej rev a po pul hodine uz to zacne bejt otravny. Jenze nekdy po ty pul hodine se taky zacne konecne neco dit. Jenze je to desny psycho, kde se postavy chovaj nelogicky, cely je to zmateny, kolikrat jsem nechapal, co se to deje a obcas si to hraje na umeni. Navic tady neni snad jedina normalni postava, vsichni se chovaj jak magori, neustale se bud chechtaj nebo rvou, maj sileny vyrazy, neustale hazej telama a klepou se, jak kdyby meli zachvat a fyzicky si ublizujou. Navic se to odehrava v nejakym naprosto vylidnenym meste, takze videt nekoho krome hlavnich postav na ulici je skoro az zazrak. Jenze ackoliv jsem to moc nepobiral a postavy jsou naprosty silenci, zaroven se filmu neda uprit hodne sugestivni atmosfera, radne nechutny zabery, naprosto dokonaly triky a to i podle soucasnejch meritek a hlavne genialni herci, kde Neill pravdepodobne dostal jednu z nejvetsich hereckejch prilezitosti a stoprocentne ji vyuzil. Takze vlastne ani nevim, jestli se mi to libilo nebo ne, ale rozhodne to bylo hodne pusobivy. (15.11.2010)

Obnažené podobenství o „nezvratném“ konci manželského soužití. Odehrávající se v neurčeném časovém rozpětí v neprodyšném uzavření symbolických zdí východního bloku, které se jeví ve své tvrdošíjné reálnosti natolik palčivé, a jsou právě tím předznamenávajícím výrazovým článkem nemožnosti úniku. Andrzej Zulawski se stravující syrovostí rozehrává vztah trpícího muže a hledající se ženy. V neprostupném uzavření jeden - druhému se stává jejich syn jen křehkým spojením vytrácející se normálnosti. Zulawski svou Posedlostí vytvořil základ a určil směr, např. pro Gaspara Noého Zvrácený a Larse von Triera s jeho lehce evokujícím snímkem Antikrist. (19.10.2010)

Psychotropní záležitost, kterou ocení především náročnější publikum. První hodina filmu si vás pomalu zpracovává, aby ta následující udělala z vašeho mozku mateří kašičku. Před maskéry smekám klobouk, jejich slizské monstrum stojí za to. Hlavní herecké duo skvělé, hlavně francouzská kráska Isabelle Adjani tu předvádí takový výkon, jenž pomalu hraničí s duševním kolapsem. Dokonce ani dvouhodinová stopáž mi nebyla na překážku. Zkrátka a dobře, Possession ve mně zanechal velmi silný dojem, jelikož na takovou šílenost se nedá zapomenout. 80%... (13.04.2011)

Chtěl jsem megapodivnost a megapodivnost jsem dostal. Artové až běda, plné naprosto nesmyslných scén, ale ve své přehrocené bizarnosti je to většinou až groteskní. Sam Neill tam je permanentně vyšokovanej. Furt dělá křečovitý ksichty na houpacím křesle, fackuje svojí ženu do krve a sebevražedně jezdí na motorce a přitom řve. Jeho žena se zase pořád hystericky svíjí, až z ní začne téct nějaká bílá sračka, jak z Bishopa. Do třetice všeho dobrého je tam jakýsi zenový Němec, co se nesmyslně pohybuje, trochu jak Jackie Chan v Drunken Masterovi, a vyhrožuje Samu Neillovi, že na něj bude útočit psychickou silou. To ale není to nejlepší. Žena Sama Neilla totiž v opuštěném bytě zabíjí chlapy a staví z nich jakéhosi chapadlovitého humanoida, se kterým pak náruživě šuká. Ta příšera je mimochodem hodně dobře udělaná a je škoda, že nemá víc prostoru. Kamera je dost dynamická a rozhodně jsem se nenudil, hlavně díky opravdu démonickému Samu Neillovi. Přesto bych ale uvítal větší žánrovou vyhraněnost. Bere se to moc vážně a filosofické přemítání o víře, bohu a nesmrtelnosti chrousta prostě nemohu přijmout s vážnym ksichtem. Fakt jsem se u toho víc gebil, než že bych byl napjatej, vystrašenej, nebo nedejbože nějak prozřel. (08.10.2015)