Posedlost

Skôr než o horor ide o nervovoparalytickú sondu do hlbín jedného odumierajúceho manželského vzťahu. A hoci sa režisér nevyhýba ani hororovým rekvizitám (slizké monštrum, s ktorým protagonistka zdieľa ruiny bytu, vrátane manželskej postele), slúžia mu skôr ako metafora, než žánrová ingrediencia. Považujem sa za dosť otrlého diváka, ale Zulawského film ma chvíľami naťahoval na škripec s väčšou intenzitou, než s akou Leatherface štartuje pílu po zaklopaní neohlásenej návštevy. Zmar, bezútešnosť a koncentrovaná vyšinutosť prýšti z každej sekvencie filmu a ak veríte známej Nietzscheho sentencii („ak človek nazrie do priepasti, aj priepasť nazrie doňho) potom verte tomu, že Possession sa vám zavŕta do duše ako červotoč. Keď som videl nádhernú Isabellu Adjani v Herzogovom Nosferatovi, bol som presvedčený, že už nikdy neuvidím čitateľnejšie stopy šialenstva v ženských očiach, ale v Possession svoj vlastný svetový rekord niekoľkonásobne prekonala. Uff, toto je poriadne hustá šálka kávy. Keby som bol citlivka, tak si to pri záverečných titulkoch nechám prejsť hlavou ako Kurt Cobain. (09.05.2006)

Popravde receno, moc nevim, co si o tom myslet. Film ze zacatku pripomina takovy psychologicky drama o rozpadu manzelstvi, kde se on a ona neustale hadaj, porad je nejakej rev a po pul hodine uz to zacne bejt otravny. Jenze nekdy po ty pul hodine se taky zacne konecne neco dit. Jenze je to desny psycho, kde se postavy chovaj nelogicky, cely je to zmateny, kolikrat jsem nechapal, co se to deje a obcas si to hraje na umeni. Navic tady neni snad jedina normalni postava, vsichni se chovaj jak magori, neustale se bud chechtaj nebo rvou, maj sileny vyrazy, neustale hazej telama a klepou se, jak kdyby meli zachvat a fyzicky si ublizujou. Navic se to odehrava v nejakym naprosto vylidnenym meste, takze videt nekoho krome hlavnich postav na ulici je skoro az zazrak. Jenze ackoliv jsem to moc nepobiral a postavy jsou naprosty silenci, zaroven se filmu neda uprit hodne sugestivni atmosfera, radne nechutny zabery, naprosto dokonaly triky a to i podle soucasnejch meritek a hlavne genialni herci, kde Neill pravdepodobne dostal jednu z nejvetsich hereckejch prilezitosti a stoprocentne ji vyuzil. Takze vlastne ani nevim, jestli se mi to libilo nebo ne, ale rozhodne to bylo hodne pusobivy. (15.11.2010)

Chtěl jsem megapodivnost a megapodivnost jsem dostal. Artové až běda, plné naprosto nesmyslných scén, ale ve své přehrocené bizarnosti je to většinou až groteskní. Sam Neill tam je permanentně vyšokovanej. Furt dělá křečovitý ksichty na houpacím křesle, fackuje svojí ženu do krve a sebevražedně jezdí na motorce a přitom řve. Jeho žena se zase pořád hystericky svíjí, až z ní začne téct nějaká bílá sračka, jak z Bishopa. Do třetice všeho dobrého je tam jakýsi zenový Němec, co se nesmyslně pohybuje, trochu jak Jackie Chan v Drunken Masterovi, a vyhrožuje Samu Neillovi, že na něj bude útočit psychickou silou. To ale není to nejlepší. Žena Sama Neilla totiž v opuštěném bytě zabíjí chlapy a staví z nich jakéhosi chapadlovitého humanoida, se kterým pak náruživě šuká. Ta příšera je mimochodem hodně dobře udělaná a je škoda, že nemá víc prostoru. Kamera je dost dynamická a rozhodně jsem se nenudil, hlavně díky opravdu démonickému Samu Neillovi. Přesto bych ale uvítal větší žánrovou vyhraněnost. Bere se to moc vážně a filosofické přemítání o víře, bohu a nesmrtelnosti chrousta prostě nemohu přijmout s vážnym ksichtem. Fakt jsem se u toho víc gebil, než že bych byl napjatej, vystrašenej, nebo nedejbože nějak prozřel. (08.10.2015)

Isabelle sa tu riadne vyřádila. Za ňu 2 hviezdičky. Zvyšok je čistá psychiatria. Ďalší z filmov, ktorý nemá dej, ktorý by chápal aj niekto iný než scenárista, postavy sa chovajú ako pacienti z psychiatrie s najvyšším stupňom dozoru a celé sa to tvári ako umenie. Viem, prečo sa vyhýbam poľským režisérom vo Francúzsku. (03.04.2021)

Fakt veľmi zvláštny film. Prvá polovica je v pohode. Silná dráma, histerické výbuchy. No tá druhá polka. V nej sa film mení na ničo polosurealistické, silno filozofické a pre mňa absolútne nepochopiteľné. Jedna nezmyselnosť strieda druhú a vy len čakáte, čo z toho vylezie a či nakoniec príde nejaký koniec, ktorý by to všetky vyjasnil. Nuž, aj napriek dobrým hereckým výkonom, dobre zvolenej hudba a dokonca aj napriek tomu, že ma film nenudil nemôžem ísť vyššie ako 60%, keďže hlavná myšlienka, alebo pointa filmu (ak nejaká bola) mňa úplne obišla. (07.06.2010)