Zlomené květiny

"20 let je neviděl, ale teď mu od jedné z nich přišel dopis o tom že má syna a tak se zestárlý a unavený starý mládenec Don na nátlak svého souseda vydává navštívit své dávné milenky." V běžné americké produkci by tento námět skončil nejspíš jako stupidní romance, rádobyvtipný roadtrip či přeslazená vyprávěnka o cestě za minulostí, ale ne tak u Jima Jarmusche, který příběh spoulu s perfektním Billem Murrayem přetavil v pomalou a teskně melancholickou komedii která nabízí i prostor pro zamyšlení. (14.02.2007)

Úvodní scéna s dopisem je dost "nejarmuschovská," ale hned po ní se vše vrátí do normálu a Jim to rozjede svým tradičním stylem. Takže se opět dočkáme pomalého tempa, decentního humoru a zatmívaček. Bill Murray furt jen tak kouká občas mrkne, nebo se ušklíbně a asi 2x za film se usměje. Do té jeho role se to ale hodí takže v pohodě. Zlomené květiny nejsou tím nejlepším co Jarmusch vyplodil, ale jeho fanoušky nezklamou. (28.02.2006)

Bill Murray opět jenom sedí a kouká. A zase byste mu zato z fleku dali náruč nejvyšších hereckých ocenění. Jim Jarmusch opět, jakoby jen tak mimochodem, nezúčastněně natočil další z řady zdánlivě nezajímavých příběhů. A opět mu to vyšlo. Sice to již odporuje veškeré logice, dle všeho by to měla být stěží snesitelná artová fraška, ale zase je to tam. Nechápu to, ale užívám si to. Jim je zkrátka borec a Billovi je škatulka "herec" malá. On prostě musí být něco víc. (09.07.2008)

Bill Murray podle mého moc nehraje, jen tak smutně kouká. Ze začátku filmu jsem si myslel, že mu na to neskočím, protože tohle už tu bylo (Ztraceno v překladu). Jenže v průběhu velmi prostého příběhu jsem si uvědomil, že mě zase dostal, bídák. Na konci (který mě velmi sympaticky překvapil) jsem mu i nějaké to ocenění přál. To stejné platí i o Jarmuschovi, jehož film by měl teoreticky nudit... záhada. (23.01.2006)

Film ma v podstate velmi jednoduchej pribeh zalozenej na slusnym napadu. Akorat mi prislo, ze neco podobnyho jsem uz nekde videl. Problem je, ze 4 zeny, ktere postupne navstevuje, nejsou moc vyuzite, se dvema jen pokeca, s jednou ani to ne, takze nakonec jedina, ktera je na scene krapet dyl, je Sharon Stone. A je to jedna z nejvtipnejsich casti filmu. Bill Murray sem se svym smutnym pohledem docela sednul, akorat misty uz to prehani a vypada to spis jak kdyz ho boli bricho. Ale i presto, ze je film takovej pozvolnej, nic moc se tu nedeje a neni to ani nejak zvlast vtipny, tak me docela bavil, proste takova pohodicka. Jenze pak prisel zaver. Jakoby nekdo vykop scenaristu a zaver zustal nedopsanej. Je mi jasny, ze tim Jarmusch chtel neco sdelit, ale jako to se mi fakt nelibilo. Takle zasranej konec sem uz dlouho nevidel. Ale jinak to je pohodovej film. (27.04.2007)