Anastázie

Ruská verze telenovely, obsazená do 19století-asi jediná možná doba pro tento druh "zábavy", ale představa takové opery třeba v době Stalina by byla v mých očích geniální:-). Laciná výprava, hrozivé výkony herců (i kdejaké gejpéčko má preciznější herecké provedení), natahovaný scénář, rychlokvašná režie. Přiznávám, že nejsem kdovíjaký znalec Anastázie, co jsem z ní okrajově však v dopoledním časem viděl (další důvod proč nebýt na pracáku, člověk je z nudy dohnán i k takovému svinstvu) mě bohatě stačilo. Volit mezi ruskou ruletou či toutou kravinou? Volám:" Podejte mě revolver a náboj s mým jménem, charašo!!!!" (15.06.2009)

Nedejte se zmýlit zemí původu, tohle je jen další betelná telenovela nehodná zájmu normálního diváka. Jediným rozdílem je nepřítomnost všelijakých Pedrů, Juanů a Juanit, zato tu halekají všelijací Alexandrové Alexandrovičové a Naděždy Ivanovny, jejichž herecký projev je srovnatelně ubohý s jejich jihoamerickými soudruhy. (25.07.2005)

Ja som touto "telenovelou" uchvátená a páči sa mi jej námet, spracovanie, kostými, emócie hercov, prostredie, hudba, výprava. Zásadne si ju púšťam opätovne v origináli. Popis je však zlý, pretože autori neskôr úplne zmenili celý príbeh, pretože o žiadnych dvojičkách nakoniec nebola reč a páči sa mi, že autori prihliadli na požiadavky divákov a nakoniec spárovali hlavné postavy na prianie divákov a nie na svoje. 5* bezpardonu (28.08.2014)

Jedna hvězdička za úvodní melodii, druhá hvězdička za krásný šaty, třetí hvězdička za to, že to není jako jiné telenovely "v prvním díle ho uvidí, hned se zamilují a pak je milion dílů jen o tom, jak se snaží dát dohromady". Čtvrtá hvězdička je za to, že se to odehrává v netypickém prostředí a ta poslední za to, že se mi to prostě líbilo. (16.08.2010)

Dívala jsem se na to jednou v onu nekřesťanskou hodinu, kdy to běželo, protože jsem nemohla spát. Přesně po sedmi minutách jsem usoudila, že vymývat si mozek telenovelou, kde se nevzdychá "José Manueli, José Manueli," ale "Vladimíre Alexejeviči, Vladimíre Alexejeviči," skutečně postrádá jakoukoli úroveň, navíc to u obyvatelky postkomunistické země hraničí s velezradou a že spánek si tímhle dozajista nepřivolám, protože se budu převalovat a přemítat, kdo se na tohle může vydržet dívat. Tak jsem se odebrala zpět do postele s Dostojevským. Tedy s Bratry Karamazovými. S knihou. (23.07.2007)