Anastázie

Na tento seriál jsem náhodně narazila na TV Doma a natolik mne zaujal, že jsem neváhala jej dodívat do konce v ruštině. Musím zkonstatovat, že slovenský dabing mu hodně ubírá. Telenovely nesleduji, nemám s čím srovnávat a proto seriál v tomto kontextu nehodnotím. Dějová linie byla slušná, dlouhou dobu nebylo vědět, kudy se to bude dále ubírat a jak to vlastně skončí. Ano má to 120 dílů, místy je to unylé, utahané a některé dialogy slaboduché. Na druhou stranu každá postava dostala dostatečné množství prostoru pro rozehrání svého charakteru a žádnou z postav není možno vnímat jen černě nebo bíle. Plus atmosféra carského Ruska 19. století, nádherné róby a účesy dam, muži chovající se jako gentlemani, zimní krajina, padající sníh, světlo svíček a historické interiéry mne nutily dívat se dál a dál. Daniil Strachov skvěle rozehrává rozporuplnou postavu Vladimíra Korfa . Zpočátku nudná a naivní Líza Dolgoruká se postupem času vyvine v nebojácnou a pokrokovou ženu. Naopak hlavní hrdinka Anna zůstává slaboduchá a bezvýrazná (až na pár výjimek) do konce seriálu. Z dalších postav bych vyzvedla Karla Modestoviče a kuchařku Varvaru, jež dovedli vždy pobavit. Naopak neskonale mě nudila dvojice Andrej Petrovič a Taťána. (12.12.2012)

Okamžitě bych to hodila do odpadu ale nakonec si u mě vyslouží jednu hvězdičku a to pouze za úžasné chvíle mezi Alexandrem a Natalii, kteří se snaží zadržet své city vůči sobě a také za to, že s touto láskou bojují až do posledního dílů- seriálu. Na zbytek herců a děje doporučuji se raději ani nedívat... (14.06.2012)

Dívala jsem se na to jednou v onu nekřesťanskou hodinu, kdy to běželo, protože jsem nemohla spát. Přesně po sedmi minutách jsem usoudila, že vymývat si mozek telenovelou, kde se nevzdychá "José Manueli, José Manueli," ale "Vladimíre Alexejeviči, Vladimíre Alexejeviči," skutečně postrádá jakoukoli úroveň, navíc to u obyvatelky postkomunistické země hraničí s velezradou a že spánek si tímhle dozajista nepřivolám, protože se budu převalovat a přemítat, kdo se na tohle může vydržet dívat. Tak jsem se odebrala zpět do postele s Dostojevským. Tedy s Bratry Karamazovými. S knihou. (23.07.2007)

Tady se to odpady hemží tak, že si připadám jak na smetišti. Nebudu to hodnotit, neviděla jsem to, i když vím dost přesně, jaký je děj. Vlastně, když čtu komentáře ostatních uživatelů, viděla jsem toho na youtube asi tak stejně jako většina z nich v televizi, takže bych mohla (zejména těch deset minut v holandštině, či co to bylo za zvuky, se švédskými titulky bylo bezva). K ubohé Nastě mě přivedlo to, že jeden z herců seriálu i zpívá a nadšenci často dělají k jeho hudbě (i k hudbě dalších interpretů) klipy z toho seriálu. A protože mě to zaujalo, zabádala jsem, o co se jedná. Troufám si říct nejen to, že Ubohá Nasťa je nejlepší telenovela z těch, co jsem nikdy neviděla, ale že kdyby to dávali znovu, že se na to se zájmem budu dívat. Kostýmy jsou povedené, děj není zdaleka tak stupidní a předem nalajnovaný jako v jiných, které jsem sice taky neviděla, ale můj rodinný arzenál tetiček v důchodu mě podrobně informoval. Je to romantický seriál o 127 dílech, nemá to ambice dokumentu, nehraje si to na filosofii. Má to jediný účel - pobavit a potěšit cílovou skupinu (což jsou romanticky naladění jedinci, převážně ženy) tím, že pravá láska překoná vše. Pokud někdo dává odpad po zhlédnutí pár minut a důvodem je to, že "adonaj, ono to je ruské!", tak ať se nedívá na ruské romantické seriály. Je to jako kritizovat válečný dokument, že tam je moc faktů, hodně se tam střílí a většina lidí je oblečená v uniformě. (03.09.2010)

Vtipné, kolik se tu sešlo arbitrů přes umění. Bylo by poučné podívat se na to, co kdy dokázali oni. Ale k seriálu: když tomu dáš nálepku telenovela a český dabing, je to v našich snobských vodách odpad. Jenže toto je regulerní historický seriál - romance, jaké my točit neumíme. A v tomhle se sešly desítky skutečně dobrých herců, bez ohledu na to, že se jmenují Ivan nebo Nataša. Pro spoustu z nich to byl odrazový můstek k opravdu skvělé kariéře. Je to poctivě natočený seriál s velmi dobrými hereckými výkony Isajeva, Krasilova, Makarského, Klimové či Strachova, v té době ještě ne příliš známých. Ale přiznávám, že líbit se mi začal ve chvíli, kdy jsem se rozhodla pustit si ho v originále. Ty opravdové emoce se totiž, bohužel, ztratily v překladu. (01.04.2023)