Město ztracených dětí

Fuj - ten začátek je docela psycho a tuším, že to tak zůstane. CITÁT - Kdo ukradl ten dětský sen?........ Tak zase je tu ten podivný svět Jeana-Pierre Jeuneta (podobnost s Timem Burtonem mě napadla až později) Ale zatím se mi líbil jen v Galimatyáši v Montmartru a samozřejmě ve Vetřelčím Vzkříšení, ikdyž tam to nebylo tak poznat. Snad krom podobnosti oblíbeného herce. Zde je dokonce několikrát klonovaný. Ano je to Dominique Pinon. Tenhle příběh, respektive tyto postavy jsou opět nevěrohodné, karikatujíce sama sebe, beze špetky kloudného humoru. A navíc je tento příběh strašně uřvaný. Je to zatím nejhorší film od zmíněného režiséra. CITÁT - Víte kde najdu kyklopy?......... (23.08.2014)

Šikovný caparti, ale čekal sem něco diametrálně odlišnýho. Na můj vkus až moc bizarnosti na úkor harmonie a smyslu vnímání téhle fantasy pohádky. Působilo to na mě až moc uměle a přestylizovaně, což uškodilo přirozenosti, která tam schází. Pro děti naprosto nevhodný. Jinak, tímhle se podle všeho inspiroval Billy Howerdel (kytarista A Perfect Circle) při skládání hudby, aniž by vůbec tušil, že později založí projekt (společně se zpěvákem Tool), na jehož debutu "Mer de Noms", se objeví většína složenýho materiálu, který vznikl právě na základě inspirace City of Lost Children, když si představoval, že tvoří vlastní soundtrack k tomuhle filmu. Nutno říct, že toho materiálu z alba by pro tenhle film byla velká škoda. (17.11.2005)

"Je sice veliký, ale dospělák to není." Carovi s Jenuetem sebereflexe nechyběla. Ve Městě ztracený dětí se tato dvojice v zásadě akorát upgradovala z jednoho domu z předchozích Delikates na celé město. Jinak s ním pracuje prakticky stejně. Přístav je úžasně členitý prostor o více úrovních, plný můstků, schodišť, kanálů, doků, přechodů, rour, kanalizačních poklopů apod., přičemž za každým rohem se skrývá nějaké nebezpečné tajemství (třeba šílený potapěč žíjící pod vodní hladinou v podzemí přístavu) či dobrodružství. V tom to například často připomene pojetí starého města jako hřiště známého z knih od Foglara či nelineární videohry typu Bioshock. Na rok 95 film obsahuje dechberoucí triky, úžasné nonsensové nápady a naprosto nekompromisní výpravu a kostýmy. Akorát vegani, ochránci zvířat a radikální odpůrci pedofilie u toho budou blejt z vokna no. (02.08.2020)

Jean-Pierre Jeunet se svým tvůrčím souputníkem Marcem Caro vybarvili a rozhýbali ilustrace z knih Julese Vernea, zatopili pod kotlem fantasknosti a doufali, že pečlivě zkomponované scenérie a všudypřítomné bizarnosti znamenají víc, než kvalitní scénář. Ten je tu skutečně jen proto, aby jednotlivé obrazy pospojoval a dal divákovi pocit, že pouze nesleduje osobitou vizualizaci dětských fantazií, v níž se odkazuje na estetiku letitých fantastických děl... Jenže tomu tak prostě není a ani vynikající Judith Vittet - představitelka podezřele vyspělé Špetky tuhle bolístku nemůže přelepit. (01.02.2009)

Ulítlé fantazijní světy, kde je možné cokoli, ty já zbožňuju, pokud samy v sobě dávají smysl (zde naplněno vrchovatě) a pokud se v jejich kulisách povede taky odvyprávět něco nejen bizarního, ale i zajímavého (zde tak akorát). Větší pecka než Delikatesy, jak jsem čekal na základě zpráv o Jeunetově a Carově srdečním projektu, to tedy není, ale menší taky ne. Od těchhle pánů bych chtěl vidět adaptaci nějaké komiksové klasiky, to by muselo být žrádlo! (01.02.2012)