Ima, ai ni jukimasu

Jééé, to se ale povedlo...když jsem na to koukala ve vlaku, přišla jsem si jako pitomec, protože jsem brečela celých posledních 35 minut jak želva. Závěr byl dojemný, přestože i očekávatelný jako reformy u vlády rozpočtové zodpovědnosti. A vzhledem k tomu, že nikdo v kupé netušil, cože na tom počítači dělám, museli si myslet, že jsem takové malé labilní stvoření...opravdu vkusné, romantické a velice příjemně podané, krásná hudba pěkně koresponduje s celým příběhem. Musím bohužel říci, že i když titulky byly dobré, o poznání horší je bohužel originál, protože když už po stopadesátépáté slyšíte "Arikato" a náš souhlas nijak nezní nijak, jen kývnou hlavou a udělají "Hmm", tak už jsem nemohla a musela jsem se strašně smát...teda já jsem ale netolerantní ;) (10.03.2011)

Je to výborná romantická dráma z japonskej produkcie. Má skvelý príbeh o mužovi a jeho synovi, ktorým pred rokom umrela žena a zároveň matka. Otec rozpráva synovi rozprávku, podľa ktorej by sa mala vrátiť v období dažďov, no to sa aj splní a skutočne sa vráti späť, no na nič si nepamätá, ale aj tak vytvoria zase úplnú rodinu, v ktorej sa majú všetci radi a našťastie to vyzerá, že obdobie dažďov bude ešte dlho. So spracovaním som veľmi spokojný, úvodná dvadsaťminútovka dobre zobrazí vzťah otca a syna a obaja si ma hneď získali, ale po príchode matky ide kvalita ešte vyššie a na toto sa skvelo pozerá, celé je to tak krásne nevinné a aj napriek tomu výraznému fantasy prvku úplne prirodzené, skvelo sa pozerá aj na vzťah matky so synom, no hlavne medzi manželmi, no vrcholom filmu sú pre mňa jasne scény z minulosti, či už ako sa postupne zoznamovali, ale hlavne môj veľmi obľúbený prvok, ukázanie rovnakých scén z rôznych pohľadov, najprv z mužovho, ktorý celú situáciu vnímal po svojom a v záverečnej časti aj z jej, čo je tu perfektne podané. A chválim aj celý záver a pár zaujímavých prvkov ako napríklad dlhodobá objednávka torty. Herecké obsadenie je perfektné, hlavnú pochvalu si samozrejme zaslúži dokonalé hlavné duo, teda úžasná Yuko Takeuchi, ale aj skvelý Shido Nakamura vo svojej nie práve zvyčajnej úlohe, skôr som zvyknutý na tie drsnejšie, ale túto zvládol nemenej kvalitne, nič nemôžem vytknúť ani ich synovi a poteší aj tých pár menších postáv, ktoré tu majú svoj význam, ako postava doktora alebo mužovej kolegyne. Réžia a technická stránka sú dokonalé, celé to pôsobí tak krásne civilne, že to ani nemôže sklamať. Plné hodnotenie tomuto filmu ušlo len veľmi tesne, za to môže hlavne to, že za tými najlepšími scénami z minulosti už zvyšok filmu čiastočne zaostáva, ale to je jedno, inak sa tomuto filmu ani nedá čo vytknúť, skvelo natočené, zahrané, napísané a rozhodne nezabudnuteľné. 83% (05.08.2012)

Zamiloval jsem si východoasijskou kinematografii - sekci: romantický film. Vše je v nich tak jednoduše čisté a dojímavé. Přesně takový je i Ima, ai ni yukimasu, vyprávějící o jednom zázraku vyvstalém během japonského období deštů. Lehce natvrdlý a stydlivý Takumi se podruhé zamilovává do stejně stydlivé Miy... 8,5/10 (23.05.2010)

Priznám sa, úvodné minúty ma moc nepresvedčili, no zakrátko ma tento romantický príbeh s netradičným fantasy motívom celého pohltil. Japonci skrátka vedia ako zaujať diváka, hlavne po obsahovej stránke, myšlienkou i pointou. Aké by to bolo keby sme dostali možnosť ešte raz a naposledy rozlúčiť sa s našim milovaným? Možno sa to niekomu bude zdať príliš sentimentálne a silené, hlavne ku koncu, ale to k tomu skrátka patrilo, aspoň v tomto prípade určite. Veľmi milo ma prekvapil aj samotný záver. Mám veľmi rád príbehy či už romantické alebo z iného žánru, kde na tie isté udalosti nazeráme aj optikou toho druhého, napr. film Má ma rád, nemá ma rád (2010) bol v tomto smere presne rovnaký. Nádherné uzavretie smutno-pozitívneho príbehu, cvak.... skladačka zaklapla a je koniec. Výborná záležitosť. 80/100 (09.05.2017)

Naprostý opak k japonským šílenostem je citlivé a svým způsobem roztomilé drama Ima, ai ni yukimasu. Fantaskní rovina s navrácením zemřelé manželky a matky působí velice tajuplně a svěže, zejména i díky lesním exteriérům, které ještě více podtrhují už tak melancholické, ale nikterak prázdné vyznění. Podobně příjemní jsou i herci, zejména ten prcek a Shido, který hází jeden přehnaně nesmělý výraz za druhým. Škoda té násilné pointy na konci. (06.02.2009)