Ima, ai ni jukimasu

Já ty zdejší potoky slz a hromadné filmové orgasmy prostě nechápu. Mě emočně film nezasáhl ani malinko. A kdyby mě jen emočně nezasáhl. On mě dokonce ani trošku nebavil a ani vzdáleně se mu nepodařilo mě nějakým způsobem zatáhnout do děje. Do děje, který má dvě hodiny a přitom pojednává relativně o ničem. Kupodivu mě dokonce iritovaly i obě krajně nesympatické hlavní postavy. Zážitek nevylepšil ani můj brzký skromný odhad, že až přestane venku pršet, tak se paní opět vrátí tam, odkud přišla. Hluboce se omlouvám všem citově labilním nadšencům, ale tohle mě dost minulo. Těší mě snad pouze fakt, že mě to neminulo samotného. (15.08.2016)

Jak jsem byl uchvácen nemohl jsem se přestat dívat, ani si odběhout na záchod, takový jsem měl silný pocit z toho jemného a příjemného filmu. Tomuto já říkám romantika, lehká pohodová, ze života. Těžko se to popisuje. Žádné klišé ani přehnané momenty, vše je podáno nenásilně, s lehkostí a uctivostí pro Japonsko vlastní. Jestli se opravdu chystá remake, ja píše Altamir, tak jsem předem zhnusen. Tento snímek by měli pouštět všechny romance chtivé ženy svým polovičkám. Podle mně by se žádný nezlobil. (29.04.2006)

"Pri každej veci, ktorá Ti lahodí alebo Ti prináša úžitok alebo sa teší Tvojej obľube, nezabúdaj si hovoriť, aká je jej prirodzenosť. A začni tým najnepatrnejším. Ak máš napríklad v obľube hrniec, hovor si: Obľúbil som si hrniec pretože ak sa Ti rozbije, nebudeš sa znepokojovať. Ak bozkávaš svoju ženu alebo svoje dieťa, hovor si, že bozkávaš človeka, pretože ak umrie, nebudeš sa znepokojovať." (stoik Epiktetos). So stoickým kľudom je už potom ťažké a priam nemožné nechávať sa podobnými filmami citovo vydierať, huh! (22.10.2017)

Přirovnání, které k tomuhle filmu teď použiju, by se možná mohlo zdát některým uživatelům poněkud mimo, ale pokusím se to objasnit. Ima, ai ni yukimasu bych totiž přirovnal k Zelené míli. Ne, žádný John Coffey, problémy s močením ani lidi ve vězení tady sice nejsou, ale má to z mého úhlu pohledu společné dvě pro mě docela podstatné věci: oba jsou to filmy ždímající slzy a oba obsahují nějaký fantasy prvek. Je sice fakt, že se mi ještě nikdy nepovedlo u filmu brečet (dobře, pokud teda nepočítáme v nějakých třech letech sledování Míši Kuličky, kde jsem vždycky hrozně probrečel to, když Míša ztratil maminku), ale že bych byl úplné dřevo, to zase ne. Film u mě dovede vyvolat lecjaké emoce, takže bych netvrdil, že na mě dojáky nemají žádný účinek. Pokud film opravdu má čím ty moje emoce vydolovat, pak se tomu ždímání nijak nebráním. A fantasy se nebráním naprosto vůbec, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů jak na literárním, tak i filmovém poli. Jenže teď se dostáváme k tomu, co u mě prostě nefunguje: kombinace fantasy a dojáku. Pokud ze mě má film opravdu vyždímat příjemně emoce, pak by na mě měl vytasit nějaký uvěřitelný, reálný příběh, který bych mohl klidně prožít i já. A to právě jak v Zelené míli, tak i u tohoto filmu k mé smůle neplatí. Zelená míle se mi pětihvězdičkově líbila jen do té doby, než začal John rozsvěcovat světla, vypouštět hejna jakýchsi much z úst a dělat podobné šílenosti, do toho ještě myši s nezdravě vysokým věkem... ne, to jsem opravdu nepřekousnul a na konci měl co dělat, abych tomu dal stěží 4*. Tento film je v tomhle smyslu mnohem umírněnější a onen fantasy prvek v dojáku mi až tolik nevadil, ale stejně mi to nedovolilo dát plný počet. Herci jsou sice fajn, hudba též, onen tíživý pocit z toho, že už víte, jak to skončí... ano, je to všechno moc pěkné, ale zkrátka mě to nedostalo na kolena stoprocentně. A že by to ve mně zanechalo nějak zvlášť silný otisk jako ostatní "realistické" dojáky à la Titanic, to prostě nemůžu říct. V tomto případě jsem zkrátka hodně subjektivní a dávám solidní 4*, přestože jinak zásadních chyb neshledávám. Ano, zdejší hodnocení je podle mě zasloužené a film bych druhým rozhodně doporučil, ale k těm pětihvězdičkářům se zde prostě připojit nemůžu. (15.07.2012)

Romanticky rodinny film se vsemi klady i zapory, ktere k tomu patri. Bylo to pekne, ale zatimco napr. korejci dokazi podobne emocionalni zdimani napumpovat tak, ze vas to vylozene rozseka (A Moment To Remember), japonci kdyz tlaci na pilu, zacnou pusobit mnohem vic klisoidne a je to ve finale kontraproduktivni. Sympaticka rodinka, krasne lesicky podporene destovou a mlhovou atmosferou, pohled na celou story ze dvou ruznych pohledu, to vse funguje. Bohuzel me to ale nechytlo a pocitove to slo dost mimo. 6/10 (15.10.2010)