Ima, ai ni jukimasu

Jééé, to se ale povedlo...když jsem na to koukala ve vlaku, přišla jsem si jako pitomec, protože jsem brečela celých posledních 35 minut jak želva. Závěr byl dojemný, přestože i očekávatelný jako reformy u vlády rozpočtové zodpovědnosti. A vzhledem k tomu, že nikdo v kupé netušil, cože na tom počítači dělám, museli si myslet, že jsem takové malé labilní stvoření...opravdu vkusné, romantické a velice příjemně podané, krásná hudba pěkně koresponduje s celým příběhem. Musím bohužel říci, že i když titulky byly dobré, o poznání horší je bohužel originál, protože když už po stopadesátépáté slyšíte "Arikato" a náš souhlas nijak nezní nijak, jen kývnou hlavou a udělají "Hmm", tak už jsem nemohla a musela jsem se strašně smát...teda já jsem ale netolerantní ;) (10.03.2011)

To je tak krásna dráma o strate, smútku, úprimnej láske, a už lepšie nevyjadrím to, čo napísali tombac ci May. Čo dodám je to, že vďaka tomu, že film zobrazuje zdravé vzťahy sa mi na film pozeralo príjemne, a ako si užívajú spoločné chvíle pokiaľ trvajú. Rodičia so svojim synom majú zdravé vzťahy a aj manželia medzi sebou majú vzťah založený na vzájomnom rešpekte. Film ma dojal už v prvých minútach, keď otec pochyboval o tom, či je dobrý rodič. Úprimný, dojemný, horko-sladký film, ktorý u diváka vyvolá presne tie emócie, ktoré má. (15.09.2021)

Čím dál víc mě udivuje, kolik je nádherných asijských filmů. Troufám si říct, že za těch 21 let, co jsem na světě, jsem z americké a evropské tvorby neviděla ani zdaleka tolik krásných filmů, jako jsem za poslední rok či dva roky viděla těch asijských. Ima, ai ni yukimasu je skutečně kouzelný film. I když je svou mírnou fantastičnosti trochu neuvěřitelný, vše do sebe zapadá a vypadá to naprosto přirozeně. Maminka a zároveň manželka se ke své rodině i po své smrti na nějaký čas vrátí, jak slíbila, a za období dešťů s nimi prožije několik posledních chvil, kdy se odhalují vzpomínky na její předešlý život a lásku. ~(4,6★)~ (29.12.2009)

Tenhle krásný japonský film mě opravdu dostal. Poslední čtvrtinu (možná to byla i třetina) mi tekly slzy nepřetržitě. Ty dvě postavy (no vlastně byly tři), jsem si opravdu zamilovala, jejich příběh, vyprávěný očima jeho a potom jejíma, jejich štěstí, jejich smutek, jejich nádhernou lásku, tu jedinou a věčnou. (04.06.2006)

Po remaku som si znova pustil originál a len som si potvrdil svoje dojmy z pred rokov. Papierovo to je pekná melodráma s obrovským potenciálom dojať diváka, ale mňa to jak predtým tak aj teraz emocionálne vôbec nezasiahlo. Proste mi tam chýbala poriadna chémia medzi postavami. Obidvaja si išli svoje romantické línie sólo a divák sa diví prečo si ho vlastne zobrala. Na konci nám to v krátkosti objasnia, ale u mňa sa namiesto výbuchu dojatia dostavilo rozčarovanie z toho, že už bolo neskoro k tomu, aby ma to zasiahlo. Jej línia so synom mi tu pripadala tiež menej prepracovaná a tak nejak bokom. Viac sa sústredili na romantiku, ktorá ale pre mňa zúfalo nefungovala. Oproti remaku tu má väčší priestor kamarátka hlavného hrdinu z práce v podaní nádhernej Mikako Ičikawa. Až mi bolo ľúto, že hlavnú hrdinku nehrala ona namiesto nevýraznej Júko Takeuči. Výsledok je priemer a ja teda rozhodne oveľa viac odporúčam kórejský remake. 5/10. (01.07.2019)