Ima, ai ni jukimasu

Otci Takumimu a jeho synovi Yujimu, umře manželka Mia a maminka. Otec je trošku prostostoduchý a má zdravotní potíže a i když mu rodina nevěří že může vychovávat synka sám, dělá to se srdcem a jak nejlíp umí. Takumi synkovi po pohřbu řekne, že šla maminka na vzdálenou hvězdu a že se za rok až začne období dešťů opět na nějaký čas vrátí. Sám tomu také částečně věří, teda spíš v to doufá. Když začne období dešťů, opravdu Miu naleznou v lese, ta si však nic nepamatuje a je na Takumim, aby za čas který s nimi Mia bude, opět poznala lásku, kterou jí se synem dávali...... Tento nádherný příběh je už od začátku plný emocí, které nenechají jedno oko suché. Hlavní postavy jsou skvěle zahrané a celý film jsem Takumimu fandil, protože je to hodný člověk, který Miu opravdu miluje. Příběh pomalu plyne a přitom mi utekl jak voda, protože jsem se do něj zakoukal. Na konci jsem byl hodně dojatej, i když je ve filmu jasné, jak to dopadne. Pro mě prostě skvělý filmový zážitek, který má srdce a cit. Za mě jasných 100% :) (27.12.2012)

Přenádherný příběh, tak plný opravdové lásky, smutku i prchavého štěstí, že se hrdlo svírá dojetím a slzy kanou. A přitom jsem, na rozdíl od amerických romancí neměl pocit, že se mnou tvůrci hrají hru na slzy prostřednictvím herců, kteří hrají něco o citech. Krásný film, který jsem si zamiloval stejně jako jeho hrdiny, možná jeden z nelepších, jaké jsem kdy viděl.. (07.09.2006)

Nádherný film... Jeden z nejkrásnějších, nejromantičtějších, nejprocítěnějších, nejemotivnějších a nejlepších filmů, co jsem kdy viděl... Jak zpracováním, hudbou, přírodou, tak herci. Takumi a Yuji to zahráli naprosto perfektně, procítěně, dokonale... V neposlední řadě příběhem, který je prostě krásný... Málokdy se u něčeho rozbrečím... Tento film budu mít v hlavě ještě dlouho, krásný zážitek... (30.07.2008)

Zejména ke konci brutální ždímačka divákových slz, ve které ale není nic prvoplánovité. Je to plné emocí, ale není tam ani jedno klišé. Je to hluboce dojemné, ale není to přehnané a není to ani žádný slepý pohádkový příběh. Tento snímek mnou pohnul tak silně, že jsem v podstatě celou poslední část zběsile škubal kapesníky z boxu. Líbila se mi pasující fantasy / sci-fi vsuvka, která začíná zjevením Mii během bouřky, a vrcholí v momentě závěrečného monologu. Ima, ai ni yukimasu je mistrovským kusem, po jehož konci si každý může upřímně říci, že lásku lze vyjádřit i filmovými okénky. Takový filmový zážitek byl pro mne něčím zcela novým. Nezapomenutelné - must see! (18.07.2010)

Priznám sa, úvodné minúty ma moc nepresvedčili, no zakrátko ma tento romantický príbeh s netradičným fantasy motívom celého pohltil. Japonci skrátka vedia ako zaujať diváka, hlavne po obsahovej stránke, myšlienkou i pointou. Aké by to bolo keby sme dostali možnosť ešte raz a naposledy rozlúčiť sa s našim milovaným? Možno sa to niekomu bude zdať príliš sentimentálne a silené, hlavne ku koncu, ale to k tomu skrátka patrilo, aspoň v tomto prípade určite. Veľmi milo ma prekvapil aj samotný záver. Mám veľmi rád príbehy či už romantické alebo z iného žánru, kde na tie isté udalosti nazeráme aj optikou toho druhého, napr. film Má ma rád, nemá ma rád (2010) bol v tomto smere presne rovnaký. Nádherné uzavretie smutno-pozitívneho príbehu, cvak.... skladačka zaklapla a je koniec. Výborná záležitosť. 80/100 (09.05.2017)