Ima, ai ni jukimasu

Film, alebo rozprávka pre dospelých? V každom prípade nádherné pohladenie pre dušu. Od chvíle, keď sa Mio v období dažďov objavila v životoch Takumiho a Yujiho, objavil sa v mojom žalúdku kameň a oči sa mi neustále rosili. Napriek tomu som po skončení filmu nebola smutná, ani rozčarovaná. Krásny film, s krásnou hudbou, krásnymi scénami a krásne japonské spracovanie.    Popis zbližovania a krehkej lásky najskôr očami Takumiho, potom očami Mio, bolo čarovné. A ešte nesmiem zabudnúť na ich milovaného, rozumného a šikovného syna Yujiho, bez ktorého by to nebolo ono. Toľko superlatívov som už dávno nenapísala. (17.09.2023)

Zamiloval jsem si východoasijskou kinematografii - sekci: romantický film. Vše je v nich tak jednoduše čisté a dojímavé. Přesně takový je i Ima, ai ni yukimasu, vyprávějící o jednom zázraku vyvstalém během japonského období deštů. Lehce natvrdlý a stydlivý Takumi se podruhé zamilovává do stejně stydlivé Miy... 8,5/10 (23.05.2010)

Keď poriadna romantika, tak z ázijskej filmovej tvorby, a tento japonský príbeh potvrdil, že tomuto žánru budú americké filmy len veľmi ťažko konkurovať. A zároveň som rád, že v jú-es-ej nemajú obdobie dažďov, pretože je tu aspoň menšia šanca na remake. Jemný, senzitívny a dojímavý príbeh, s ohromnou dávkou dokonale prepracovaných útokov na city diváka, po ktorom som sa aj ja úplne rozplynul. Najmä druhá polovica je neskutočná, záver možno trošku viac roztiahnutý, našiel som dve miesta, v ktorých mohol skončiť a mal by som z neho lepší dojem, ale ako celok bol naozaj takmer dokonalý, trojica hercov bola perfektne zosúladená, hudba dodávala filmu tú správnu atmosféru, scenár inteligentný, dojem impozantný. 85%. (13.09.2009)

Jééé, to se ale povedlo...když jsem na to koukala ve vlaku, přišla jsem si jako pitomec, protože jsem brečela celých posledních 35 minut jak želva. Závěr byl dojemný, přestože i očekávatelný jako reformy u vlády rozpočtové zodpovědnosti. A vzhledem k tomu, že nikdo v kupé netušil, cože na tom počítači dělám, museli si myslet, že jsem takové malé labilní stvoření...opravdu vkusné, romantické a velice příjemně podané, krásná hudba pěkně koresponduje s celým příběhem. Musím bohužel říci, že i když titulky byly dobré, o poznání horší je bohužel originál, protože když už po stopadesátépáté slyšíte "Arikato" a náš souhlas nijak nezní nijak, jen kývnou hlavou a udělají "Hmm", tak už jsem nemohla a musela jsem se strašně smát...teda já jsem ale netolerantní ;) (10.03.2011)

Mnoho zemí dalo vzniknout spoustě výborným, dechberoucím a vůbec jinak úžasným, či památným filmům, které vynikají příběhem, inovátorstvím, řemeslným zpracovaním, nebo nečím jiným. ____ U všech těchto snímků (jakkoliv jsou vynikající) však přesto postrádam cosi, čemu soukromě říkám "pure soul" filmu. Je to čiste můj popis čehosi abstraktního, co neumím jednoduše popsat, ale jehož přítomnost vycítím a je jasně patrná už od prvních okamžiků filmu. Takovéto filmy ve mně zanechavají hlubokou brázdu pocitů, které mě dlouho hřejí a těší kdesi uvnitř, a na než je nemožné zapomenout. Jednou z velmi mála zemí, v jejíž produkci tento prvek nachazím, je Japonsko. A jedním z mála takových klenotů je "Ima, ai ni yukimasu".____ Jediný záběr zde nepostrádá svůj smysl a pevně dané místo, jediné vyřčené slovo není zbytečné, jediný pohyb bezúčelný. Herci jsou skvělí, příběh dokonale vypointovaný a tak přesně dávkovaný, že jsem se od něj ani na vteřinu nedokázal odtrhnout... ____ Tohle vsechno normálně ale stejně nestačí, abych byl z filmu tak unešený, ze by mě to přinutilo psát tento text. To něco, co je zde navíc, bohužel neumím popsat. Je to duše filmu. ____ Možná ji v něm můžete také zkusit najít, chce to jen nebát se hledat. Konečně... Jestli tam je, nebo vám lžu, poznáte jen vy sami. (25.05.2006)