Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Obrazy ze života na Starém Bělidle ve filmovém přepisu klasického díla Boženy Němcové... O první filmovou verzi Babičky se v roce 1939 vážně zajímal přední avantgardní divadelní režisér Jiří Frejka. Po bezohledné štvanici fašistického tisku se však svého záměru vzdal ve prospěch tehdy sedmadvacetiletého Františka Čápa. Ten natočil pečlivý přepis, který byl viditelně inspirován obrazovými ilustracemi Adolfa Kašpara. Poetická kamera Karla Degla se uplatnila v exteriérech Ratibořic a Starého Bělidla, které bylo výtvarníky Ferdinandem Fialou a Jiřím Duškem pečlivě restaurováno, stejně jako mlýn a Viktorčin splav. K celkovému dojmu přispěla také hudba Jiřího Fialy. Největší předností však byly herecké výkony. Plzeňská herečka Terezie Brzková ve své druhé filmové roli vytvořila babičku krásnou, laskavou a moudrou. Dalším objevem byla mladičká Nataša Tanská v roli Barunky. I další herecké obsazení bylo na vysoké úrovni – Světla Svozilová hrála paní Proškovou, Marie Glázrová byla aristokraticky krásnou paní kněžnou, Viktorku s výraznou expresí ztvárnila Jiřina Štěpničková. Divácký ohlas byl obrovský a film dodnes těší tisíce diváků při každém televizním uvedení. (Česká televize)

(více)

Recenze (150)

blackrain 

všechny recenze uživatele

Jednoznačně klenot české kinematografie, na kterém se velkou měrou podepsala doba vzniku. Je to milý film až po okraj naplněný vřelostí a něhou. Atmosféra venkova je tu doslava hmatatelná. Taktéž mám tohle dílo spojené především ze střední školou. Když padla otázka Babičky, volila jsem právě tento film, který mi velmi pomohl. Ale přesto mám raději tu Moskalykovu verzi. Je trošku jiná. ()

Emzet 

všechny recenze uživatele

Nesnadnost hodnocení (a vůbec mluvení/psaní o) filmových zpracování(ch) Babičky je tak trochu způsobena i nesnadností, resp. neshodou v určení a zhodnocení základního rámce samotné Němcové předlohy. Už žánrové zasazení není jednoduché a prakticky každý pokus tak učinit vyvolává další otázky a další sed contra. Jakkoliv by snaha o poměrně pečlivé zachycení prostého venkovského života, nadto plné pozorných detailů svádělo k označení knihy coby realistické, je zde ona nepokrytá idealizace, zasněnost a až mýtičnost, které prostý realismus v zásadě vylučují. Na druhou stranu na romantickou tvorbu je zde příliš mnoho apelu na všední každodennost, omezenost a skromnost rozsahu (věcí, idejí) a ona určitá prostota (pro některé až banálnost), která knížku znechucuje drtivé většině dorostu, jenž je povinen se s knihou nějakým způsobem utkat v rámci povinné školní docházky. A nelze věc ani odbýt ideou vyšňořeného memoáru sladkého dětství psaného v těžkém životním období, protože zde zas věc rozbíjí poměrně precizní a detailní práce etnografická, nadto nespadající pouze do jednoho regionu a vůbec univerzálnost toho všeho. V posledku pak - navzdory pokusům zařadit Babičku do žánru idyly - souhlasím s onou putnovskou teorií, totiž že se jedná o pokus o jakousi modern(ějš)í, rustikální verzi klasické hagiografie a že klíč k interpretaci a aplikaci díla se skutečně schovává v samotné titulní postavě. Babička coby "šťastná žena", babička coby žena blažená, milosti plná, která má na prvním místě Boha, na druhém všechno jeho stvoření, lidmi počínaje a stromy konče, která zvláštním způsobem propojuje živé a neživé, bohaté a chude, která jako strom má kořeny v půdě, ale roste do oblak, kterou snad i ta zvěř poslechne... --------------- Čáp zjevně tuto interpretaci chápe a aplikuje (alespoň tedy svým způsobem, možná to není úplný záměr). Tato starší adaptace je skutečně od počátku do konce zaměřena na titulní postavu a prizmatem její (ne)přítomnosti hodnotí, ukazuje, vysvětluje svět kolem. Terezie Brzková je Babičkou archetypální - nekonečně laskavá i rázná a přísná, zná své místo a ví, kdy konat i kdy nekonat, nebojí se ničeho krom Boha a vše kolem sebe vztahuje k této spirituální vertikále. Není náhodou, že na rozdíl od pozdější verze Moskalykovy je zde i přes poloviční stopáž mnohem více procent zabráno modlením, poutěmi a "zbožnými povídačkami". (mimochodem: Mimo ryze křesťansko-kulturní aplikaci zvláště doceňuji teorii Aleše Rolečka "Babička jako bódhisattva".) --------------- Onu stopáž nezmiňuji náhodou - opravdu je zde zachováno téměř vše, co je pro knihu podstatné (snad jen babiččcina smrt není doslovná, pouze implikována) a k tomu je snímek natočen vkusně, dynamicky, i po těch letech svěže. Z různých stran jsem slýchal poznámky o "nesnesitelném vlastenčení" - výsledek jsou všehovšudy dvě věty v celém díle (byť jedna, pravda, tvoří kulminaci v samotném závěru filmu) a mnohem méně implikací, než by divák od protektorátní produkce očekával. --------------- S výjimkou poněkud křečovité Nataši Tanské nemám výhrad ani k vedlejším rolím - běsná Viktorka Jiřiny Štěpničkové i kromobyčejně okouzlující a vznešená paní kněžna Marie Glázrové jsou (spolu s titulní Brzkové rolí) milionkrát zapamatovatelnější než ta sbírka sice slavných, ale unylých tváří v zpracování pozdějším. Nadto i přes omezenost a zastaralost filmařských přístupů je Viktorčin příběh zpracován mnohem decentněji, vkusněji a proto působivěji (na onom "pronásledování očima" zde je přeci jen něco znepokojivějšího a démoničtějšího než na onom Čepkově strnulém koukání s banálními nájezdy kamery u Moskalyka). --------------- Babička je dílem veskrze inspirativním. Inspirovala samu autorku, když ji psala, v době protektorátu měla být inspirací pro národ. Je to feminní, mariánská ikona, která si ve své lásce, něžnosti, provázanosti s každým a se vším získává přirozenou autoritu, přirozený status (a v meta-rovině přirozený kult v podobě Babiččina údolí)... a přirozený odpor určité části obecenstva. Čápovi se podařilo tento základní aspekt do svého filmu přenést, za což mu patří obrovský dík. --------------- Co říct víc? Snad jen slovy Sváti Karáska "chválím já ty báby i Boha těch bab." () (méně) (více)

Reklama

Milky. 

všechny recenze uživatele

Bohužel pro film, ale asi dva dny předtím než jsem viděl Babičku, jsem dočetl Babičku! Ostatní verze jsem ještě neviděl, ale tato mě dost zklamala. Přehrávání tak typické pro dobu natáčení zmiňovat nebudu, to k těmto filmům jaksi patří. Ale zkratkovitost a prosekávání knihy úplně na dřeň mi celkem vadila. Klidně 20ti stránkové části knihy tady byly v pohodě odbyty 2mi větami. Chápu, že do hodiny a půl se taková kniha vměstnat nedá, ale tady jsem měl pocit, že byla snaha tam za každou cenu narvat co nejvíc ikdyby to mělo být zmíněné jenom slovem. Já si osobně nebyl ani jistý jestli bych všechno správně pochopil kdybych neznal předlohu. Musím uznat, že jako pohádkový film to bylo pěkné, ale zvláštní přeskakování děje a zřetelné obrovské množství vystřižených scén, které tam nakonec nedali, mi dost vadilo. Proto hodnotím jak hodnotím. Snad jiné verze budou lepší. ()

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Príjemný film s nejakými poučeniami od starej babičky, ešte mnohými rozpačitými hereckými výkonmi, vlastne aj scenáristicky je to jednoduchšie, ale ako taká rodinná romantická minidráma to nebolo zlé. Nežasol som, ale toto ako taký pravý oddychový a príjemný film treba aspoň trocha pochváliť. "Babička, kytička, písnička" ešte tak skvelo nefungujú, tie zažili vrchol až v 50., 60. a 70. rokoch 20. storočia ohľadom Československa. Na mnohé svetové diela ako Diktátor, Cirkus, či mnohé filmy napríklad od Laurela a Hardyho to nemá, ani doma to nie je nejako veľmi známe, ale priemer zaslúžený. ()

FOCKE_WULF 

všechny recenze uživatele

Babička Terezie Brzkové asi nejvíc souzní s knižní předlohou. Tenhle film mě zastihl, zrovna když jsem měl chřipajznu a jak jsem byl trochu naměko, tak mě to dojalo. Děj je prostý – k rodině Proškovic přijde bydlet jejich stará babička. Babička je laskavá, moudrá a spravedlivá a každý ji má rád. Chodí s dětmi na procházky, vypráví jim o svém životě, občas zajdou na návštěvu do mlýna nebo ke kněžně a pokud se k tomu naskytne příležitost, tak se babička snaží pomáhat potřebným lidem: Viktorce, komtese; jindy zas‘ zachrání mládence od odvedení na vojnu. Pomáhat lidem je pro ni něco, co se rozumí samo sebou, to bylo vidět třeba když potkali šílenou Viktorku. Babička automaticky sáhla do kapsáře a podala jí krajíc chleba. Ubohé děvče.___Babičko, pročpak nemá Viktorka nikdy pěkné šaty, ani v neděli a pročpak nikdy nemluví?___Když je bláznivá.___Babičko a jak je to, když je člověk bláznivý?___Inu, když nemá dobrý rozum. Konec dost smutnej, babička pomalu ztrácí elán a při pohledu na usychající jabloň řekne:Jsem jako ta jabloň, jsme už stejně staré. Pudeme spolu stejně spát. Tenhle film mě přiměl k zamyšlení, jestli náhodou nežijeme v nějaký divný době, kde každej jen na všechno nadává a snaží se toho druhýho přechytračit. Takže já se ptám: kde jsou ty kouzelný vlídný stařenky, jako byla Babička Boženy Němcové, které svým nadhledem a laskavou moudrostí pomáhají napravovat pokřivený svět? ()

Galerie (48)

Zajímavosti (24)

  • Miloš Havel svým oblíbeným režisérům jako vlivný producent umožňoval točit filmy s velkými rozpočty, které navíc ještě překračovali. Jedná se tedy o nejdražší filmovou Babičku v historii, přesto byla vysoce zisková. Její výroba stála 2,1 milionů korun a výnos činil přes šest milionů korun. Film sice Němci opakovaně cenzurovali, ale návštěvnost kin pro ně nakonec byla rozhodující. (Cucina_Rc)
  • Komunistickí strážcovia ideologickej čistoty povolili premietať Babičku v televízii iba po vystrihnutí scény procesie. (Raccoon.city)
  • Ve scéně, kdy myslivec (Gustav Nezval) pronásleduje Viktorku (Jiřina Štěpničková), dvojice herců ve skutečnosti nenatáčela společně. Jak Nezval přiznal, během 3 dnů natáčení se s kolegyní nesetkal. (Zdroj: Černobílé idoly 3) (M.B)

Reklama

Reklama