Unaveni sluncem 2: Odpor

Ohromné tvůrčí selhání, o to smutnější, že si k němu musel Michalkov zvolit zrovna téma, které v důsledku degraduje jeho skvostný snímek Unaveni sluncem z roku 1994. Je to ale trochu složitější, protože Michalkov pořád ještě umí, a dovede pracovat s absurditama, vygradovat scénu a v neposlední řadě pořád dobře hraje. Málo kdy ale těchto svých schopností využije... :(( A neumí se krotit... Unaveni slunem 2: Odpor je film bez koncepce, bez ladu a skladu. Skutečně dobrá (ba přímo výtečná) je vlastně pouze úvodní scéna a pak pasáž v zákopech, někdy po hodině a půl filmu. Ostatní je neohrabané, patetické, herecky velmi nevyvážené a především vlastně absolutně zbytečné. Michalkov používá filmařské postupy, aniž by je pořádně použil, odskoky k záběrům z prvního filmu začnou otravovat a když se potom v náznaku na pokračování pasuje div ne do Freddyho Krugera, je definitivně jasné, že tohle je malér. Rozplizlé odporné smradlavé lejno na pomníku velkého filmaře. (11.11.2010)

Na pokračování skvělého filmu Nikity Michalkova - Unaveni sluncem jsem byl velmi zvědav. A nyní jej mohu jen a jen doporučit. Směle se může rovnat klasickým válečným filmům, ale na rozdíl od nich si stále drží příběh bývalého vysokého důstojníka Kotova, který byl během čistek Stalina ve dvacátých letech zatčen a odvlečen do gulagu. Tím totiž končí původní film - Unaveni sluncem. Je to vskutku epická sága a až jsem se divil jak velkolepě k tomu Michalkov přistoupil. Tady už totiž nejsem kdesi na dače uprostřed krásného léta, ale během napadení SSSR jeho velkým spojencem (jak já rád připomínám rusofilům) - Německem. A tak, jak je to možné jen v Rusku si Stalin vzpomene na svého věrného generála a vyšle Meňšikova, který mezitím povýšil Kotova najít. Jenže to vzhledem k rozlehlosti země je sám o sobě úkol téměř nesplnitelný, během války však nesplnitelný o to více... Stopáž filmu je dlouhá, ale nijak nevadila. Užíval jsem si každou minutu. Pokud mi na prvním filmu vadila jistá ruská rozeřvanost a bujarost, tady pro ni nebylo místo a Unaveni sluncem 2: Odpor je vskutku válečným drama západního střihu. Dávám tedy za 4 protipancéřové náboje pro protitankové dělo. * * * * (25.03.2018)

Je to mnohem velkolepější ve smyslu produkce a výpravy než první film, však také uběhlo téměř dvacet let. Je vidět, že se Michalkov soustředil na vyprávění jiného příběhu, i když jsou zde některé postavy stejné. Tentokrát už to mělo být víc válečné. A je to místy hodně drsné a nepříjemné, což beru pozitivně. (08.09.2017)

V Rusku se setkal Michalkovův velkofilm s vášnivým odporem a kritika si na něm s gustem smlsla, což nepochybně do značné míry souvisí s jeho postavením a politickými názory, které se dají volně přirovnat k tomu, které u nás v minulosti měl Otakar Vávra. Taky u nás filmová kritika nezakrývala rozpaky, tak jsem byl zvědavý, jaký dojem na mě tenhle kousek udělá. Je neoddiskutovatelné, že Unaveni sluncem 2 představuje do určité míry nastavovanou kaši vzhledem k zakončení původního snímku, které tvoří velice kompaktní dílo završené smrtí všech hlavních hrdinů, a tudíž prakticky neumožňující pokračování. Když vám zázračně ožije jeden hrdina, je to příjemné překvapení, ale v tomhle případě to už připomíná jisté výjevy z bible. Michalkov jednoduše chtěl natočit válečný velkofilm a využil popularity svého oskarového filmu i za cenu, že vlastně znásilnil své předchozí umělecké dílo. Taky je pravda, že Unaveni sluncem 2 zdaleka nedostahuje takové umělecké úrovně jako první díl nebo snímek 12. Scénář je moc roztříštěný neustálým střídáním časových rovin a mnoha postavami, které nejsou vždycky adekvátně využité. Je to na jednu stranu načichlé hollywoodštinou - takové ty zázračné úniky na poslední chvíli nebo okamžitá odplata shůry padouchovi za jeho nemorální čin - na druhou stranu se tam zrcadlí snad nejvíc z Michalkovovy filmografie za poslední dvacetiletí jeho politické názory nasáklé ruským nacionalismem, "slavjanofilstvím", které mísí pravoslaví s komunismem ve jménu budování silného státu a obrany národa. Filmu by se dala vytknout i řada menších scénáristických nedodělků, naproti tomu ale Michalkov pořád předvádí, že je velkým režisérem současnosti a především že disponuje dostatečně velkým rozpočtem, aby dokázal předvést řadu velkorysých válečných scén s masovým komparzem a přesvědčivou ukázku apokalypsy letních měsíců roku 1941. Kromě něj si nikdo z ruských filmových tvůrců nedovolí předvést letecké nálety dobovou technikou nebo masový útok německých tanků a pěchoty na postavení trestné jednotky. Celkový dojem: 45 %. (08.06.2011)

Sevřenost původního filmu nahradily obrazy z Velké vlastenecké války, z nichž některé jsou sice působivé, ale dohromady je téma hledání neudrží. Zbývá poučení o tom, proč je dobré si před bojem pořádně naostřit polní lopatku (zvláště pokud jste v trestním praporu a nedisponujete flintou) a že namazat si elitu Rudé armády na pásy tanků je po ránu velmi výživné. Titulek Konec 1.části pak spíše hrozí, než těší. (30.05.2011)