Zamrzlá země

Aký je zmysel života, keď náš pozemský život je peklo? Ale musíme veriť, že nakoniec sa veci zlepšia. Inak nič nedáva zmysel... A tak som si spravil fínsky depresívny večer! Ďalší z fínskych filmov, kde si rozhodne servítku neberú pred ničím - o to viac dopredu vystupuje realizmus, a za to som vždy rád. Čo sa týka formátu, tak to bolo niečo na spôsob prelínacích filmov ako Magnolia alebo Babel, aj keď ani tu nemôžem vyjadriť dokonalú spokojnosť. Spočiatku sa to šplhalo k 5 hviezdičkám a v istej chvíli to začalo upadať. Niektoré dejové vetvy sa prestali vyvíjať a druhá polovica filmu už bola namierená akoby len na ústredný dej, ktorý akoby vyklíčal z jednej resp. dvoch prvotných línií. Takže práve toto ma dosť sklamalo, a spôsobilo pokles hodnotenia niekde na hranicu 3 a 4 hviezd. Čo však treba určite vyzdvihnúť je veľmi dobré vyjadrenie sociálno-spoločenských problémov a medziľudských vzťahov - aj keď často smutné, no reálne. (16.09.2013)

NEDOKÁŽEME POCHOPIT SÍLU ZLA, SÍLU SMRTI. PROČ NENÍ SPOLEČNOST ZBAVENA ZLA? PROČ ZDE JSOU OBĚTI, KTERÉ MUSÍ PYKAT ZA SKUTKY DRUHÝCH. ALE OTÁZKA ZLA NELEŽÍ MIMO NÁS. HRANICE MEZI SPRÁVNÝM A ŠPATNÝM NÁS ROZDĚLUJE, ALE TAKÉ LEŽÍ UVNITŘ NÁS. NA KOHO SE MŮŽEME SPOLEHNOUT? VYPADÁME BEZMOCNÍ TVÁŘÍ V TVÁŘ SMRTI. ALE DOKONCE I UTRPENÍ NÁM MŮŽE PŘINÉST SÍLU. SKRZ NĚ MŮŽEME HLEDAT SKUTEČNOST, KTERÁ JE VĚTŠÍ NĚŽ KDOKOLIV Z NÁS..... /// Nezaměstnanost. Chlast. Dluhy. Deprese. Nenávist …. Příběhy lidí, který padají ke dnu aneb finský socky v akci. Neskutečně zajímavý protínání osudů ,,po seversku“, pohled mezi lidi, jenž vrší chybu za chybou, pokus o zfilmování teorie chaosu v lidskejch životech. Fajnový je, že si každej můžem najít ,,svůj“ hlavní činitel, kterej rozhejbá skládačku na sebe navazujících osudů a událostí, protože každej má ,,svůj“ úhel pohledu na životy ,,těch druhých“. Jo, tenhle film vyvolá hodně zajímavejch pocitů a slabší kusy se možná i zamyslej nad vlastním životem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád se dívám do vočí alkoholikovi (zavři svoje voči brouku … aha, to patří jinam…). 2.) Alejandro González Iñárritu mi už leze se svým prolínáním osudů na nervy. Mám totiž radši drsnější verze! 3.) Thx za titule ,,toma.baza“, ,,lenuse“ a ,,Huy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (02.12.2012)

Vypointování většiny příběhů bylo pro mé vidění a vnímání světa jednoduše k zblití. Pozérský nesmysl, který většinu postav úmyslně vede na porážku, aniž by se snažil přijmout nabízené možnosti k řešení. A podobné pokrytecké vedení filmu nemusím, nikdy nic není pouze černé. Motivace k činům u většiny byly velmi nepravděpodobné a hlavně nedotažené (což logika nabízela) a některé postavy samoúčelně odporné. Navíc nemusím alkohol a opovrhuji alkoholikama, takže část nazvaná "chlast" byla pro mě za hranou sledovatelnosti. Při pohledu na Mikka Koukiho jsem musel odvracet zrak od obrazovky a podobné znechucení jsem naposledy u filmu cítil při sledování polského Dom zly. Další důkaz toho, že severská filmová deprese není nic pro mě. Uvěřitelnost celku prakticky nulová. Když už film na téma řešení aktuálních a zásadních společenských témat (nezaměstnanost, kriminalita, alkoholismus, prostituce, násilí, deprese či smrt) tak raději rakouský Import/Export. Ten film má narozdíl od Paha Maa kvalitní formu a hlavně duši. (15.09.2013)

Po shlédnutí Paha maa by se mohlo zdát, že Finsko je pěkně zkurvená země. Jde totiž o naprosto nařízenou střelu, která vám přivodí depresi, tak rychle, že se nestihnete ani bránit. Během stopáže lehce přes dvě hodinky je nám naservírováno několik vzájemně na sebe navazujících a zároveň také prolínajících nešťastných příběhů, až se nestačíte divit, co všechno se může během takovéto chvíle lidem stát. Opravdu se nestane za celou dobu jediná pozitivní událost. Strašně nepříjemně se na to kouká. Děj je takový rozvláklý, sledujeme až příliš mnoho postav a tahle dějová nekonzistentnost zabraňuje k těsnějšímu vztahu k postavám. Typický severský depresivní film. (15.03.2015)

Co jenom dokáže jedno nešťastné rozhodnutí v nouzi, jedna bankovka. Po vzoru slavnějších Requiem za sen nebo Crash je tu opět spletitost osudů několika lidí, tentokráte v drsném finském dramatu. A musím říct, že se jim jistým způsobem vyrovná. Seveřané totiž ve svých filmech vynikají syrovým provedením, na druhou stranu zase bez příkras a zbytečného přehánění. Paha maa je k tomu protkaná i opravdu vtipnými momenty a obohacená krásným poselstvím na závěr: „Jaký je smysl života, když náš pozemský život je peklo? Ale musíme věřit, že nakonec se věci zlepší. Jinak nic nedává smysl.“ I takový je život, pro mě 90% (24.02.2012)