Lidé z Dalecarlie

Problémy, problémy, všichni máme problémy a nejlépe umíme poradit tomu druhému...... Tady se vše zhustilo a neshody mnoha minulých let se řešily během jediného večera otcových sedmdesátin. Díky tomu, že leckdo leckomu něco řekl tajně a on to pak vynesl dál se i leccos vyřešilo, něco už se holt nestihlo.....Realistický film s všeobecnou poplatností, komedii jsem v tom však nějak nenašla. Hodně mě rušila nevhodně vybraná nejstarší sestra, která věkově odpovídala spíš mámě. (27.10.2008)

Sprvu sympaticky svedsky film s uz tradicnou temou rodinneho stretnutia, ktore vyvrcholi hadkou pod vplyvom alkoholu a naslednym zmierenim vacsiny blizkych ci vzdialenych pribuznych. Prva polovica filmu je vcelku vydarena, trpko-vtipna v ramci expozicie postav blaznivej rodiny. Postupom casu ale nasadena uroven klesa, autori zjavne uz nedokazali z temy vytazit viacej, takze snazili pribeh rychlo ukoncit. Tiez mnohi herci posobia trochu ochotnichym dojmom, napr. by bolo super keby Joakim Lindblad (Jan-Olof) dokazal hrat trochu sympatickejsiu postavu. Nakoniec teda toto nepresahuje "tradicny" svedsky film, ktory je namiesany z ocakavatelnych ingrediencii. Mimochodom nazov filmu vychadza z toho, ze sa odohrava v oblasti Dalarna, co je symbol svedskej tradicie - ludia, ktori stadial pochadzaju sa oznacuju ako "masar". Plus slovo "jävlar" znamena nieco v zmysle "diabli, bastardi, hajzli".... je teda na volnej tvorivosti, co to ma znamenat. :) Slabe 3. (12.05.2008)

Všichni jsme "jen" lidé, každý se plácáme ve svých vlastních problémech a z okolního světa vidíme jen to, co vidět chceme, užíváme jen to, co nám pomáhá a jsme s lidmi, kteří jsou nám prospěšní. Speciální statut pak má nejbližší rodina, ta nám někdy krutě nepomáhá, ale vždycky tu je, když se to posere úplně. Návraty na stará místa po letech, to je vždycky podivný pocit. Mia nechala při odchodu za sebou úplně všecko. Teď se vrací a všichni ji vidí takovou, jaká byla, když před lety sbalila kufry. Všichni jsou už ale jiní, rodiče, sestry i ostatní. Jen to nedořešené a nevyřčené zbývá prostě doříct. Tento typ filmů bývá obvykle dobrý. I tento je. Toť vše. 90% (19.09.2014)

Taková tradiční severská oslava, kdy nevíte, zda se chtějí zúčastění bavit nebo zda plánují spáchat hromadnou sebevraždu. Zkrátka pařba, na které proteče snad více slz než chlastu a zvratků. Co také čekat od kinematografie této části světa, kde pojmy tragédie a komedie mají převrácené významy. Film jsem si celkem užil, ačkoliv se v něm občas vyskytují hluchá místa. Při rozhodování mezi 3 nebo 4 hvězdami nakonec zvítězila varianta s vyšší hodnotou, snad díky přítomnosti skvělé Sofie „Ságy“ Helin. (01.02.2016)

Nechoďte na oslavy. Společenské akce nevyhnutelně přináší "katastrofu". Obzvláště pokud se tváříte (nebo tomu snad i věříte), že jste šťastní a máte vše, co potřebujete a přitom 1) vlastně vůbec nevíte, co chcete 2) chcete úplně jiný život 3) závidíte život své sestře. Neodvratná konfrontace rozdílných životů tří sester postupně odkrývá všechny slabosti, obavy, tajemství a nikdy nevyřčené pocity hlavních postav, aby nakonec neúprosně vyústila k dramatickému konci a narušení představ a základních jistot a priorit snad všech zúčastněných. To vše navíc podtrhnuté velmi přirozenými výkony tří hlavních představitelek (a nejen jich), kterým věříte každé slovo. 17.5.2007 (17.05.2007)