Náš příběh

Viděl jsem už několik filmů, které byly anoncované jako komedie a po skončení filmů jsem měl pocit, že jsem se díval na úplně jiný film. To očekávání komedie (je jedno jestli komedie, tragedie, detektivky apod.) pak úplně zkazí dojem z celého filmu. Člověk pořád něco čeká a ono to nepřijde. Ten film nakonec zase nebyl až tak špatný. Tomu, kdo to anoncoval jako komedii bych dal maximálně jednu hvězdičku a poslal bych ho kopat kanály a ne psát upoutávky na filmy. Film pak celkově vidím za 3. (18.03.2012)

Nevím, možná to není naprosto dokonalý film. Avšak Delon zde svou přirozenou přecitlivělost předvádí naprosto dokonale. Alkoholik a majitel garáží jede sám ve vlaku a již první pohled z okna naznačí, že je to tam. Caesar byl naprosto zasloužený. Co se týče zbytku filmu, tak miluji rvačku v sousedském domě. Počin přinášející naději i bezmoc . Komické i tragické zároveň. (15.07.2013)

Film má určitou podobnost českýmu snímku Katapult. Absurdita je zde približně na stejný úrovni jako u Blierova podobně nelogickýho snímku Studený bufet.Robert roztříská sousedův dům na padrť, před nim svede jeho ženu a sousedovi to vůbec nevadí. Je tudíž jasný, v čem jsou Blierovy snímky, ač se to nezdá, komediálními, i když humor je zde velmi kontroverzní a ne každý k němu přilne. (26.06.2009)

Zasmála jsem se jednou. Občas mě bavila ta vrchovatá míra absurdity (zástup sousedů, prapodivné reakce protagonistů a Michel Galabru), místy jsem cítila silné rozpaky a celou dobu jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Alain Delon jako alkoholik…zahrál to dobře, ale co to vlastně mělo znamenat?! Chápu, že za to dostal Cézara, být akademikem, taky mu ho radši dám. A skončím s pivem. (21.03.2011)

Notre histoire v mém hodnocení nepřekonal Buffet froid (který, po obrazové stránce nedostižný, je možná i čistší inkarnací Blierovského absurdního stylu), ale i tak je to moc hezké a zajímavé. Naprostým překvapením pro mne bylo zakomponování Bohouška (dokonce nahrávka s Karlem Šejnou blahé paměti!). (29.12.2009)