Atomic Café

O poznání silnější než na podobné téma natočené Trinity and Beyond - dobová propaganda (proatomová/provodíková lobby, mccarthismus, atd.) v dokumentu použitá je v mnoha případech zarážející, až nechutná (proces s manželi Rosenbergovými, testování na prasátkách), ale na druhé straně dokáže být i nechtěně úsměvná. Přítomny nejsou žádné rušivé elementy, žádný voiceover (kromě toho dobového samozřejmě) a i přes množství použitých materiálů je to jako celek velmi koherentní. Pro milovníky historie lahůdka, pro ostatní pozoruhodná záležitost. (Ke zhlédnutí na: http://www.youtube.com/watch?v=NOUtZOqgSG8). (14.05.2011)

Že by se k tomu vázalo něco tématického to zrovna ne, ale už mi to hodně dlouho hnilo v chci vidět seznamu. Působivé ze začátku to určitě je a hlavně svou syrovostí. Jenže ono se to nikam moc neposouvá a skoro stejné obrázky a videa pořád dokola začínají nudit. Bez komentáře je to navíc docela prázdné vzhledem k délce. Radši bych dal přednost obyčejném dokumentu. 3-* (21.01.2023)

Brilantní (a dost zneklidňující) koláž archivních materiálů ze 40. až 60. let 20. století přinášející pohled na život v atomovém věku v USA. Propagandistické snímky, naučné filmy amerických úřadů, reklamy, televizní pořady, to vše protkané písněmi s atomovou tematikou. Film poskytne dobrý vzhled do historie. Dozvíte se třeba, že cíle v Japonsku pro svržení atomových bomb si vybrali Američané proto, že nebyly během války bombardované, byla to velká města a hlavně se tam nacházelo hodně civilních cílů, na kterých se potom daly zkoumat následky atomového útoku. Šokovalo mě, jak americká vláda bagatelizovala zdravotní rizika spojená s atomovým výbuchem (radiací). Jak například občanům, kteří bydleli blízko místa jaderného testu a mířil na ně radiokativní spad, říkala, že jim nic nehrozí ("možná vám vypadají vlasy, ale dorostou zase tak krásné a husté jako dřív"), obyvatelům atolu Bikini tvrdila, že se po jaderném testu budou moci zakrátko vrátit domů. Nebo své vojáky posílala vstříc atomovému hřibu v rámci cvičení útoku atomovou bombou. Šílené. (13.11.2022)

První půl hodinu jsem měl na tváři připotroublý úsměv - moje reakce na to, že takto starý film dokument jsem snad ještě neviděl... Působilo to na mě jak nějakej starej večerníček či komedie -- neustále rozverná hudba, přitom všichni strašně seriózní agitovaný hlas... z dnešního pohledu to působí děsně komicky (a je to k nerozeznání od komunistických filmů z českého prostředí - zjevně to byla tehdy móda celosvětová, nikoliv jen komunistická). Až jsem si zvykl na dobovou atmosféru (která pro mě byla tím nejzajímavějším), začal jsem si víc všímat obsahu -- a bohužel jsem si tedy nevšiml, že bychom za těch pár desítek let někam pokročili - spíš naopak, protože dnes už nemá monopol na propagandu vládní garnitura, ale je jí schopno jakékoliv vlivnější či početnější uskupení kohokoliv. S odstupem ix desítek let je snadné nahlédnout tehdejší názory jako směšné, asi bych z toho ale nevyvozoval, že jsme k propagandě citlivější než lidé tehdy. Dvě poznámky na závěr: 1. film postrádá jakýkoliv komentář / vypravěče ...proto je možná dobrej nápad si před zhlédnutím nějak osvěžit historické souvislosti, jinak divákovi nemusí být vše uplně jasné a 2. film mapuje opravdu jen a pouze dobové veřejné mínění, nic víc. O atomovkách jako takových v dokumentu téměř žádné informace nejsou. (26.03.2022)

Největší síla tohoto dokumentu je absence vypravěče a poměrně hodně neutrální tón. Za vše mluví proslovy státníků, televizní pořady, rozhovory s obyčejnými lidmi, i silně propagandistické armádní filmy. Víceméně chronologické řazení děje a odpovědi na průběžně se vynořující otázky... Kdo jako já strávil v komunistickém Československu dětství, připomene si tu zhuštěnou depresi, která ho dusila, a házela otázky, zda má cenu plánovat si něco na příští rok (chodit do školy, sázet na zahrádce...), když stejně bude válka a nikdo nepřežije... (11.04.2012)