Plechová kavalerie

Ne az tak tragicky serial, jak by se mohlo zdat. Treba takova kamera je oproti jinym "dietlovkam" v pohybu, zaostrovani je uz taky mene casty problem (i kdyz scenka v aute s "ja bych si vas chtel vzit" je natocena vazne tragicky). Objevuje se tu i nekolik zajimavych postav s atraktivnim konfliktem, kterym se vsak Dietl (logicky) nemohl moc venovat, ovsem i ta trocha je fajn - napr. silna zena v cele JZD nebo stary pan, ktery se nevyrovnal s kolektivizaci. Bohuzel se naopak az moc casto pred kamerou objevuji tezce sablonovite postavy, pocinaje nejistym mladikem v cele kombajneru a konce soudruhem Mouckou (ktery u Dietla hraje porad dokola to samy). Pozitivne ale hodnotim fakt, ze vyrazne ubylo "debilnich konfliktu", mysleno problemu, ktere postavy resi naprosto retardovane - naopak tu ustredni hrdina pekne postupne upousti od nafouklyho urazeni a mlceni a pristupuje i k jakz takz sofistikovanym resenim. A po pravde, oproti takovymu Muzi na radnici se tu dnesni divak i obcas zasmeje, ackoliv ne tak, jak tvurce zamyslel. Triminutova scena beze slov, kde se jenom masti karty? Porad omilana znelka, o ktery se vam bude jeste tyden zdat? Pribinaky?? (29.10.2014)

Nemůžu přece jinak, než vzpomenout na své překrásné mládí v malebné vesničce, mém rodišti, přesně v půli cesty hlavní vlakové tepny Praha – Kolín. Chlapec sem byl zvídavý, veškeré osazenstvo vísky bylo zaměstnáno v místním JZD a přilehlém mlýně, tedy o zábavu bylo, především v době žní, postaráno. Stejně jako filmová ocelová svita, i našinci patřili k hlavnímu vývoznímu artiklu obce (kromě jablek a třešní). Naši kombajnéři, ostří, klasem šlehaní pacholci, známí na západ i východ okresu každé léto vyjížděli na pomoc spřáteleným, leč méně vybaveným družstvům. Jízda na kombajnu, pomoc se sběrem, čištění zanesených žácích „hlav“, poslech neuvěřitelných historek o všemožných lapáliích, znemožňujících chlapíkům a jejich plechovým parťákům práci… To vše člověka podprahově formovalo a utvářelo to jeho budoucí názory na obyčejné lidi doby dávno skončivší, a to, doufejme, nevratně. Dehonestující průpovídky mužů v modrém jsme, co by naivní caparti, taktně, naivně a samosebou nechápavě přecházeli a i kdybychom chápali význam oněch oplzlých vtípků, často hraničících s pedofilií, odpuštění bylo by promptnější než oddělení zrna od plevy, protože: každoroční vítězství nad klasem a pokoření plánu bylo vítězstvím nejen socialistického zemědělství, bylo i nepatrným, o to víc ale hřejícím vítězstvím každého z nás. Mimochodem, podobně „strmý“ sráz s hájovím v pozadí existoval i u nás a stejně jako jednomu z hlavních hrdinů seriálu se i našemu hrdinovi, tehdy pětadvacetiletému Jardovi, podařil husarský kousek s překocením kombajnu v bok. Jarda jako malý spolkl digitálky. Nikdy nevyšly a traduje se, že ještě několik let po pozření se z jeho útrob ozývalo oznamovací pípání. A já tomu věřím. Stejně tak nemám problém věřit kavaleristům. Všechno není jen o agitce, ta se dá jako hlavní argument použít vždy. Tohle je nevinná, občas mile pitomá, freska o životě obyčejných lidí. Hlavní je vydatná svačina, dostatek náhradních dílů, pivo, slivovice, rum a umění mariáše. Tehdy i teď. (07.07.2011)

Seriál je opravdu blboučký. Ono přeci jen natočit něco smysluplného o sklízení polí a roztáhnout to na 7 dílů dá trochu zabrat. Neurazí herecké výkony, režie není z nejhorších. Jenže z hovna bič neupleteš. Dietl opět selhává na poli vztahovém. Nevím jestli mi přišel vtipnější Hartl a Kořínková či Haničinec a Švorcová. (21.12.2010)

Možná jsem trochu úchyl, ale mě to baví:-)) Nekolegiálnost družstev, špatné svačiny, nedostatek řemenů do kombajnů, věčně nadržený Hanzlík, postrach všech brigadýrů Bohouš Straka...zápletky a postavy jako hrom! A pak tu samozřejmě máme hi-tech Moučku, který telefonuje ze svého automobilu a operativně řeší naložení kombajnů na vagony...to si nikdo nesmí nechat ujít:-) P.S V posledních dvou dílech (např. scéna s převrácením kombajnu) je využito i akčního soundtracku! To jsem si dřív nevšiml:-)) (06.11.2011)

Plechová kavalérie ukazuje snad nejlíp, že to s těmi scénáristickými schopnostmi Jaroslava Dietla nebylo ve skutečnosti tak slavné, jak se traduje, že jeho "znalectví" obyčejných lidí a jejich každodenních problémů je mýtus, který se zbortí v okamžiku, kdy začneme víc do hloubky zkoumat psychologii jeho postav a jejich vzájemné (zejména milostné) interakce. Zbyde nám něco, co dnes můžeme konzumovat pouze jako nechtěnou parodii schopnou vyvolat potoky slz smíchu. Jak jinak než parodii brát od stolu z pera vycucané epizody ze života kombajnérů "bojujících o zrno" (a občas proti pribináčkům)? Jak jinak než parodii brát např. Hanzlíkovu postavu "sukničkáře" Vildy Muclingera, který by ve své červené havajské košili, ve které chodí, pracuje, jí i spí, mohl umění lásky "vyučovat na Karlovce"...? (Scéna, v níž svádí svou bytnou (Geprtová) - výjimečně v košili bílé - je bezkonkurečním kabaretním vrcholem celého seriálu). Jak jinak než parodii brát celý motiv boje za uznání autority, když hlavní postavou je tak neprůbojná figurka, jakou představuje Víťa Kubánek? Komičnost byla ze strany tvůrců jistě v mnoha ohledech záměrná a odpovídá tomu funkce některých postav (viz skvělí Menšík, Filipovský aj.), ale ryzí směšnost tryská především ze scénáristické marnosti (u níž jsou bizarní zápletky pouze jedním z projevů). A pokud to nebyl vyloženě subverzivní Dietlův & Dudkův záměr (čemuž moc nevěřím), seriál kromě toho dokonale manifestuje zoufalou nekompetentnost pod vládou jedné strany. Podobně jako např. v Zákonech pohybu se zde bez obalu ukazuje všudypřítomné podvádění, nepořádek a špína (zrezlé plechy kombajnů), příšerná infrastruktura, špatné zásobování, machismus a ryze nesoudružské vztahy... Pěkná ilustrace normalizačního marastu, která tehdy prošla jen díky klapkám na očích.__ Faktem je, že Plechová kavalérie byla propadákem už ve své době: Rudé právo tehdy seriál odbylo jako neúspěch, který "rezignuje na všechno náročnější" a že si vystačí "s něčím na způsob kulisy" [RP, 9.2.1980, s. 5], dobový komentář v Tvorbě pak dále zmiňuje "pseudokonfliktnost zápletek", "pohádkový svár dobra a zla" a "figurkaření namísto vytváření plnokrevných, životných postav" [Tvorba, 9.1.1980, s. 6] a bohyně české kritiky Mirka Spáčilová tehdy natvrdo napsala, že Plechová kavalérie je "jedním z nejslabších seriálů původní tvorby, které se v poslední době objevily na obrazovce" [MF, 29.12.1979, s. 7]. Ostatně jak moc mimo tento seriál (i jeho autoři) byl už tenkrát, naznačuje vážně míněná úvaha samotného Dietla o tom, proč nepřítomnost hlavní ženské postavy nahrazuje licitovaný mariáš: "zdá se mi, že ten mariáš sem strašně patří, že je to ten střelný prach, který voní každému mužskému" [Květy, 20.12.1979, s 47]. Toto je ten pověstný skvělý vypravěč a znalec obyčejného člověka...? Hvězdička za ty slzy smíchu. (14.11.2020)